I Know You

17 - Nightmare

Abouth p.o.w

Když jsem se vzbudil Kat už byla vzhuru, držela mě za ruku a vypadala ustaraně.
,,Děje se něco princezno?" Zeptal sem se jí. Trochu sebou trhla.
,,Promiň nechtěl jsem tě vylekat.." omluvně sem se na ni podíval.

"To je dobré. Jen jsem přemýšlela. Prý tohle celé vede nějaký Eric. A můj táta. Jmenoval se tak a tak se mi pak o něm i zdá. Teď ne, zdálo se mi o pouti." Řekla jsem a usmála jsem se. Tohle byla krásná vzpomínka.

,,Ehm aha, to bude jen nějáká shoda jmén neboj." Ujišťoval sem ji, vždyť jeji rodiče jsou mrtví. Byl sem jim na pohřbu.
,,Tak pouť jo? Slibuju že až se odtud dostaneme, vezmu tebe i děti na pouť. A užijeme si to jako normální rodina." Řekl jsem jí. Hodlám to dodržet a doufám že to bude co nejdříve.

"Dobře." Usmála jsem se.
"Zdálo se mi o té pouti kam jsem šla s tebou a Nickem. Je to moje nejoblíbenější vzpomínka." Řekla jsem a znovu se usmála. Jedná z těch nejhezčích, kde mi nikdo nijak neublížil.

Vzpoměl jsem si na ten den kdy jsme byli na pouti. Musel jsem uznat že to byla o moje nejoblíbenější vzpomínka.
,,Byl to jeden z mála okamžiku kdy jsem tě viděl se opravdu smát, vypadala jsi tam tak šťastně..." řekl jsem. Ten den jsem se do ni opravdu zamiloval. Den kdy jsem si to uvědomil.

"Byla to moje první pouť. A kdybych pak přišla domů a tátovi by se to nelíbilo, ten den jsem byla odhodlaná se mu pořádně postavit. Ale nestalo se nic. O to víc mám tenhle den ráda. Byl to den kdy jsem si uvědomila, že to co k tobě cítím jen tak nevyprchá. Ze to nebude jen úcta nebo prosté kamarádství." Řekla jsem a usmála jsem se. Harryho ruku jsem stiskla a v duchu jsem si lehce steskla po tom, že máme mezi sebou mříže.

,,Miluju tě, víš to že??" Zeptal jsem se jo a také stiskl ruku. Je pro mě to nejcennější na světě. Samozřejmě děti taky. Nedovedl bych si představit ani odpustit kdyby se jim něco stalo. Vyčítal bych si to.

"Taky tě miluju Harry. Jsi to nejlepší co mě kdy potkalo." Řekla jsem a pak se nahla více k mřížím. Harrymu došlo co jsem chtěla udělat a tak se náhle také a přez mříže jsme si dali lehký polibek. Usmála jsem se.
"Budu z vás mít cukrovku." Ozvalo se někde vzaději a tak jsem se tam podívala. Řekla to Lara Nathalia Sarajevovna. Posluhovačka Frederica de Nelovare. Protočila jsem oči.

Po tom co jsem se odtáhl od Kat, sem se koukl kdo to řekl. Nedaleko byla od nás byla holka přilepená na mřížích. Ta holka byla z našeho města, z Fredericova spolku.
,,Co ta tady kurva děla?!" Rozčiloval sem se nechápavě.

"Harry. Klid. Asi tu není z vlastní vůle, ostatně nikdo z nás tu není z vlastní vůle." Řekla jsem a usmála jsem se na něj.
"A ty drž hubu." Hodila jsem na ni hnusnej pohled. Asi z pěti cel se ozval smích a já se ušklíbla.

,,Máš pravdu, něják mi to nedošlo. Jen mě to překvapilo. Zajímá mě kdo další tu je.." zasmál sem se a přemýšlel kolik lidi tady asi je. Jestli mají všichni nemjákou schopnost tak je to krutý.

"Je tu i Frederico a viděla jsem tu dvě děti, může jim být tak deset." Řekla jsem a zamyslela jsem se. Asi tu všichni máme schopnost. To je fascinující.

,,I on? To mě poserte.." řekl jsme a dost hlasitě sem se zasmál. No popravdě sem kolem sebe házel rukama a vydával divné zvuky. Vypadal jsem jak postiženej lachtan. Po chvilce jsem ale zvážněl.
,,Chudáci děti, je mi jich líto že musí byt v takových podmínkách.." litoval jsem je a smutně se usmál.