I Know You

12 - Elements

Chtěl jsem Oliverovi odpovědět jak nám muže pomoct ale než jsem stihl vydat aspoň jednu hlásku otevřeli se vchodové dveře a v nich stál jeho táta.
Ze schodů sešla Katarina která očividně už je vzhuru. Nebypadala tak vyčerpáně takže ji aspoň trocha spánku pomohla.
Než jsem se z myšlenek vrátil zpátky do reality, Kat měla zabodlej ukazováček ve hrudi Oliverova táty.
,,Harry? Tak dlouho jsme se neviděli, jak se máš?" Řekl najednou a obešel Katarinu která tam zůstala stát s koukala na nás.
,,Mám se dobře v rámci možností. Jak se máte vy Eliote?" Zeptal jsem se ho ned po tom co mě mateřsky objal.
,,No to víš, jde to jen.. Žena je na tom hůř.." řekl a smutně se pousmál.
,,Pojďtě se aspoň posadit ať tu tak nestojíme.." hnal nás Oli do obýváku. Všichni sme se posadili, já s Katarinou na pohovku, kde jsme seděli když jsme přišli a Eliot s Oliverem si každý sedl do jednoho křesla.

Pořád mi neodpověděl. Zabodávala jsem do něj pohled. Já ho prostě znám.
"Harry, dlouho jsme se neviděli. Ale i tak víš že tě vždy moc rád vidím. Margaret je moc nemocná, ale troufám si říct, že i ona by tě zase ráda viděla. Pověz mi, už jsi dost vyrostl od doby co jsme se viděli posledně, jak žiješ? Našel jsi si někoho? A jak to jde ve spolku?" Mluvil Eliot ale celou dobu koukal na mě.

,,No, jak začít.." přemýšlel jsem protože to byli asi tři a pul roku co jsem naposledy viděl Eliota s Margaret.
,,Nech to na mě Harry, ušetříme tím čas." Zasmál se Oli a já jen přikývl. Oliver vzal Eliotovi ruce do svých a zavřel oči. Koukl jsem se na Katarinu která nechápavě pokukovala co se děje. Naklonil sem se blíž k ní a začal šeptem vysvětlovat.
,,Oliver má také ,nadání' jako ty. Muže ostatním předávat své vzpomínky, smyšlené obrazy budoucnosti či minulosti. Taky muže udělat to aby člověk viděl to co chce on..."

"Zajímavé." Řekla jsem a usmála jsem se.
"Já věděla že já a Charlie nemůžeme být jediní." Řekla jsem a pozorovala ty dva.
"Funguje to i obráceně? Může on vidět něco co se stalo tobě?" Zeptala jsem se zamyšleně. Přece jen kdyby ano a kdyby chtěl stačil by mu jediný dotyk a věděl by o nás všechno. Věděl by k tátovi, ale taky by mi mohl říct odkud znám jeho tátu. Ach ta zvědavost.

,,Samozřejmě že to funguje. Manipuluje s lidskou mysli, muže do tvé mysli a během chvilky vím vše." Odpověděl sem ji. Zabralo to pět minut a už oba seděli na svých místech.
,,Hldně se toho změnilo a je vidět že máš dobrý vkus..." řekl Eliot a poukázal směrem na Katarinu.
,,Děkuju." Usmál jsem se a stiskl Katarině ruku.

Stisk jsem mu oplatila stále ve svých myšlenka.
"To je hustý a pěkně nebezpečný." Řekla jsem a pak si dala ruku před pusu. To bylo asi drzí. Hodila jsem na Olivera omluvný pohled a uculila jsem se.

,,To je v pohodě, máš pravdu. Je to nebezpečné, ne pro mě ale pro ostatní. Já sem ve výhodě, dopředu vím co kdo udělá když mu vidím do hlavy.." řekl a na kus papírku něco napsal. Papírek položil na stůl mezi námi.
,,Oli? Mohl bych poprosit o něco m pití?" Zeptal jsem se a on se rozesmál. Pak kývl směrem k papírku a koukl na Kat.
,,Přečti si to.. A ty Harry, chovej se tu jako doma." Zase se zasmál a já vykročil do kuchyně.

Vzala jsem papírek a koukla se. Stalo tam 'Harold poprosí o pití'. Musela jsem se zasmát.
"Strašidelné." Řekla jsem a podívala jsem se na Eliota.
"Opravdu jsme se už neviděli? Jste mi strašně povědomí, jsem si jistá, že jsem vás už viděla. Někdy v dětství." Řekla jsem mu.
"Nepamatuji se." Usmál se na mě a tak jsem jen zadumaně sklopila pohled. Když na tom trvá.
"Předpokládám, že budete chtít vyrazit co nejdříve, ale doufám že se udržíte alespoň do zítra. Navíc venku se stejně zvedl vítr." Řekl Eliot a přešel k oknu. Koukla jsem se také. To ale nevypadá jako normální vítr... pak mi to došlo. Jsem stále rozrušená. Uklidnila jsem se co nejvíce to šlo a vítr přestal.
"Omlouvám se." Řekla jsem.
"Působivé." Zamumlal Eliot.