I Know You

5 - Grave

"Dobře." Vydechla jsem si. "Můžeš se jít věnovat výcviku Charlie. A prosím dones mi ty papíry o prodeji sem, nemám energii dojít tam." řekla jsem a pomalu dokulhala k posteli, na kterou jsem si sedla. "Tak to uděláš zítra. Holky ti pohlídaj prcky, prospi se, ať máš zítra energii na tréning." Řekl a mrkl na mě. "Ahoj." Mávl na Harryho a odešel.

Když odešel zůstali jsme s Katarinou zase uplně sami.
,,Já, no muže tě o něco poprosit?" Zeptal jsem se. Přišel jsem k posteli a sedl jsem si vedle ní.

"Samozřejmě." Přitykala jsem mu a pohodlněji jsem si usadila do polštářů.

,,Povíš mi všechno? Myslím tím co všechno ses stalo od doby co jsem byl mimo, to co bylo mezi námi a tak.." Doufal jsem že mi všechno řekne, protože to že si nic z toho nepamatuju mě níči.

Katarina points of wiew

"Když mi umřeli rodiče, přistěhovala jsem se sem. Dostala jsem pokoj dole v přízemí. Nic moc neobsahoval, a vážně se mi to nelíbilo, takže jsem tě často otravovala, aby jsi mi přinesl aspoň skříň, stůl, nějaké papíry a oblečení. Lítal jsi kvůli mě do města a to mě vážně bavilo." Zasmála jsem se nad pěknou vzpomínkou.

"Ne Katarino, nechce se mi!" Vztekal se Harry když jsem potřebovala holčičí věci.
"Ale já to potřebuju, přece nebudu chodit jako medvěd a ještě s krví, všude kolem!" Vztekala jsem se také.
"Nesnáším tě!" Zavrčel a šel mi koupit mé potřeby. Mrzelo mě to.

"Strávila jsem tu takto krásné čtyři roky. Pořad jsem tě otravovala, ale ve svém volném čase jsem běhala a trénovala. Tajně jsem chodila na střední. Věděl o tom jen Nick. A pak, jednoho dne se Nick rozhodl, že mě vezme s sebou na vaší akci. Moc se ti to nelíbilo, bál jsi se že se něco stane. Rozdělili jsme se, ty jsi šel sám doprava a já a Nickem doleva. A Nicka zastřelili. A já nestihla k němu dojít, byli tam ti chlapi a.... a chtěli mě zabít. Ty jsi mě zachránil." Nechala jsem stéct slzu po mé tváři. Byli to zlé vzpomínky.

Chtěla jsem jít pomoc. A kdyby jeho slova nezněla jasně a to "Nikam nepůjdeš a zůstaneš tady" tak bych se zvedla a pokusila se něco udělat. Protože aspoň moje snaha by mohla něčemu pomoct. Jenže když jsem zaslechla další výstřely a uviděla bráchovo tělo s krvavou dírou v hrudníku a nepřítomným výrazem ve tváři celá moje snaha a celý svět se mi sesypal jako domeček z karet.

"Poté celé vedení spolku padlo na mě. Moc se ti to nelíbilo a tvůj první nápad byl držet mě od toho dál. Moc se ti to nepovedlo. Nakonec jsi mě začal trénovat a říkal jsi mi šimpanz. Dál jsi mi přezdívku, kterou jsem si sama dala pár dní předtím." Zasmála jsem se.

,,Takže šimpanz není až tak chytrý když neví co jsou to smysli.. Budeme trénovat tvůj sluch, zrak a čich!"  Cože šimpanz? Použil moji přezdívku. Zasmála jsem se v duchu.

"A naučil jsi mě toho hodně. Vlastně všechno. Všechno co umím teď. A jednoho dne jsme se prostě omylem spolu vyspali. Myslel jsi si, že se ti to jen zdálo, že to celé je sen a až ráno jsi zjistil, že to sen nebyl." Zasmála jsem se.

"Bylo to moje poprvé. Stejně jako ty jsi moje první láska. Byl jsi skoro moje první všechno." Usmála jsem se a hrála si se svými prsty.

"Ale pak jsi toho litoval. Řekl jsi že to byla chyba. A chvíli na to jsi se vyspal s takovou zrzkou. Nevěděl jsi že jsem vás viděla. Šla jsem za tebou potom co mě Chris znásilnil. A ty jsi byl s ní. Měl jsi být se mnou." Vzlikla jsem a utřels si slzy.