I Know You

19 - Remember the old times

Abouth p.o.w.

,,Tak mě napadlo.." začal jsem aby sem přilákal pozornost Kat a Oliho. Místo toho se na mě ale začali koukat všichni.
,,Tak fajn, napadlo mě že by jsme si mohli vyprávět vzpomínky a tak. Nějáké příběhy aby jsme zahnali nudu. Co vy na to?" Zeptal jsem se a mířil otázkou na všechny.
,,To to je dobrej nápad.." přitakal Oliver a usmál se.
,,Kdo začne?" Zeptala se ta slečna v cele vedle Olivera.

Znělo mi to jako dobrý nápad. Než jsem se nadechla k odpovědi, začala mluvit Lara. Jedna z druhého spolku.
"Začnu já." Řekla.
"Řeknu vám jednu moji nejlepší a zároveň nejhorší vzpomínku. Bylo mi osmnáct. Stalo se to před dvěma roky. Vzbudila jsem se a vydala se do školy. Jako každé ráno. Ale ve škole jsem narazila na nějakého mě neznámého kluka. Celý dne mě nenápadně pozoroval. Věděla jsem o něm, ale to nevěděl on. Když škola skončila viděla jsem ho stát venku. A tak jsem za ním zašla. Dali jsme se do řeči. Zeptala jsem se ho co má za problém a on mě přemluvil abych šla s ním, že mi chce něco ukázat. Nevím proč jsem se tehdy nebála a šla jsem. Teď bych to asi neudělala. A tak mě Frederic zavedl do spolku. Ukázal mi jak to tam chodí a poprosil mě abych se k nim přidala. A já souhlasila. Avšak ten den, vlastně tu noc, když jsme se všichni odebrali do postelí přišel druhý spolek a zapálil nám to tam." Řekla a podívala se na mě a Harryho.
"Tu noc jsem přežila s popáleninami. Nemám svoji kůži na nohou. Ale těm idiotům to bylo jedno, bylo jim jedno že by nás mohli zabít. Přísahám, až se odtud dostanu tak vás zabiju... vy...." už křičela.
"Tak dost! Někdo jinej prosím!" Zakřičel Oliver a Lara zmlkla.

,,Hej ty! Víš co? My za to nemůžeme to Fred se od nás odpojil, udělal si vlastní spolek co stojí za hovno a ještě na nás útočil! Takže bejt tebou mlčím!" Křikl jsem na zpět. Docela mě naštvala.

"Můžete mi to někdo vysvětlit prosím? Jsem trochu mimo. Frederick někdy patřil do našeho spolku? Nikdy jsem o něm neslyšela." Řekla jsem a koukla na Harryho. Byla jsem dost zvědavá.

Harry p.o.w.

,,Dobrý téma na příběh.." řekl Oliver a zasmál se. Sedl jsem si tedy pohodlněji a začal vyprávět.
,,Tu dobu kdy jsme přišli do spolku já a Nick, už tam dávno byl Fred. Byl v pohodě a tak sme se s ním začali bavit. Byli jsme docela dobří kamarádi. Naučil nás se ubránit a tak. Byl takový náš starší brácha. Když šel do klubu vzal nás taky, naučil nás pít -ale jen lehce- a takový ty věci co dělají puberťáci. My jsme mu na oplátku pomáhali ze školou. Bylo to faj do doby než mu cosi bliklo v hlavě. Začal dělat naschváli, nikam nás nebral, byl drzej, přestal chodit do školy a tak. Pak přišel den kdy jsme v jeho pokoji nenašli vubec nic. Pokoj byl uplně prázdný, zůstalo v něm jen vybavení. Na posteli ležel kousek papíru vytrženého z nějákého bloku. Bylo tam něco ve smyslu cituji ,,Nebaví mě to tu, všichni ste na nic. Odcházím. Shořte v pekle.." jako asi tam nebylo přesně tohle ale význam to má stejnej. Hledali jsme ho všude ale pak jsme toho nechali a věřili že se vrátí. Jenže nevrátil. Byl to rok co odešel a my o něm meslyšeli. No jenže to se změnilo ve chvíli kdy na nás zaútočil spolu s jeho novým spolkem. Byli vážně dobří to se muselo nechal. Ale my jsem byli holt lepší a tak jsme je porazili. Několik jich umřelo avšak naši zůstali jen s lehkými zraněními. A to nebylo poprvé a naposledy co na nás zaútočil. Katarina si určitě pamatuje jeden z jeho útoku co nebyl až tak dávno.." skončil jsem své dlouhé vyprávění a čekal na reakce ostatních. Všude bylo ticho. Věděl jsme že i Frederico mě slyšel a to byl na druhém konci cel. Mluvil jsem dost nahlas.

Abouth p.o.w.

"Pamatuji si to. Střelila jsem tě." Řekla jsem a mrkla na něj. I když byl na druhé straně cel, mohl na mě vidět. Zamračil se.
"Takže to ty!" Řekl spíše pro sebe.
"Proč jsi to udělal? Proč jsi odešel?" Zeptala jsem se a čekala na odpověď.