Neobyčejný život <3 *upravování*

Ona zná naše tajemství?

"Mami nevíš kde je Lili?" Ozval se klučičí hlas. Prvně jsem nevěděla kdo to mluví, ale pak se mi naskytl pohled na onoho člověka. Mohl být asi tak o dva roky starší. Měl modré oči a tmavé vlasy. Najednou se mi zatočila hlava. Musela jsem se chytnou židle, která byla nejblíž. Paní Mullerová odpověděla: " Díval ses všude, Toby?" 

"Jasně, že díval jinak bych se neptal." odsekl. Paní Mullerové očividně nevadilo že sní tak mluvil.

"Pak se po ní kouknu, ale teď se představ." usmála se ne něho. Toby Se prvně představil mámě, protože mě si asi nevšiml. "Dobrý den jsem Tobyáš Muller. Rád vás poznávám" Máma se jenom usmála a řekla: " Taky tě ráda poznávám... Já jsem Lucy Crossofá, ale říkej mi jenom Lucy."

" Už můžu jít?" zeptal se.Docela mě urazilo že mě neviděl.

"Ale nepředstavil ses všem" řekla paní Mullerová. Tobyho to asi zaskočilo, protože vypadal jako by mu ulítli včely. Máma ustoupila z cesta a Toby mě mohl poprvé vidět. Najednou řekl něco co jsem nečekala. 

"Tak toto je ta holka, kterou budeme cvičit?" máma se na paní Mullerovou podívala takovým tím pohledem "myslela jsem, že ji to řeknem později".

"O co tady jde mami?" zeptala jsem se. Máma nevěděla co říct. Pak se ozvala paní Mullerová:" Víš mi víme že jsi čarodějka, jelikož mi jsme také. Já,můj manžel, tady Toby a jeho setra Lili." 

Otočila jsem se na mámu: " Říkala si, že nevíš o žádným jiným čaroději!" zakřičela jsem.

" Viv bylo to složitý a nekřič tolik uslyší tě Archer" jasně brácha to ještě nevěděl. Nedostal tu svoji zář nebo co to je. Mě se to stalo ve 12. Byla jsem v pokoji a najednou kolem mě byla fialová zář a mě naplnila energie. Bráchovi bylo tento rok 12, ale ještě se mu neobjevila. 

"A jak to je složitý?" otočila jsem se zase na mámu. Až teď jsem si všimla že Toby tam pořád ještě stojí a s úsměvem to pozoruje.

"Viv řekneme si to později teď se laskavě představ Tobymu" A odešla s paní Mullerovou na zahradu. Zůstala jsem tam tedy jenom já a Toby. 

"Fajn tak já jsem Vivien Crossofá. Jak sis všiml říká se mi Viv." Usmál se.

"Já jsem Toby" 

" Čemu ses smál" zeptala jsem se. 

"Tomu jak neumíš udržet kontrolu.." 

"Cože?" vůbec jsem to nechápala.

"Úplně z tebe vyřazovala... Pak se divíš že tě lovci vždycky najdou" 

"Co si to dovoluješ! Já svoji kontrolu udržuju..." ale po té větě jsem se nebyla jistá, protože všechno v mé blízkosti se rozbilo. 

"Já jsem ti to říkal". A stouto větou odešel a nechal mě samotnou.

Na boku máte podobu Tobyho <3