Neobyčejný život <3 *upravování*

Plán

Po tom co to táta vyslovil se Toby zvedl a odešel. Hledala jsem ho všude, ale nenašla. Vrátila jsem se do domu a vysprchovala jsem se. Oblékla jsem si šedá rifle, tričko s potiskem a svetřík. Na nohy jsem si dala svoje oblíbený conversky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný. Vyšla jsem z pokoje a podívala jsem se do pokeje kde je Lili. Ležela na posteli a dívala se do zdi.

"Ahoj" řekla jsem.

"Ahoj" usmála se. Popošla jsem blíž a sedla si na židlu u postele. 

"Tak jak ti je?" zeptala jsem se. Unaveně se na mě podívala.

"Fajn" podívala se mi do obličeje "Můžu se tě na něco zeptat?"

"Jasně"

"Co to říkal tvůj táta o mým?" 

"Lili" zašeptala jsem. Najednou se u mě objevil Toby. Byl umytý a převlečený. 

"Řeknu ji to já" řekl. Přikývla jsem. Stoupla jsem si.

"Tak já půjdu" vyšla jsem ze dveří a slyšela jsem jak vrzla židle, když do ní Toby usedl.

Šla jsem do místosti, která mi byla nejblíž. Knihovna. Otevřela jsem velké dveře. Přemýšlela jsem jak dlouho jsem tu nebyla. Najednou někdo zaklepal na dveře."Panebože" pomyslela jsem si. Pomalu a opatrně jsem šla ke dveřím. Bála jsem kdo to může být.

Když jsem otevřela, čekalo mě na prahu překvapení.

"Alexi?"

----------------------------------------------------------------------------------

Seděla jsem v obyváku naproti Alexovi a Toby byl vedle mě držel mě za ruku. Alex mě hypnotizoval. Abyste pochopili Aley je můj bývalej kluk. Jeho babička bydlí nedaleko. Když jsme s mámou zmizeli nestihla jsem se sním ani rozloučit.

"Tak co tu děláš?" zeptala jsem se.

"Viděl jsem, že se tu svítí. Věděl jsem, že tu si. Ale nějak jsem netušil, že tu nejsi sama." podíval se na Tobyho. Alex se mi vždycky líbil ty jeho světlé vlasy a světlé oči, ale na Tobym je něco jinýho.

"Aha" šeptla jsem. Podívala jsem se na Tobyho. Vypadal zamyšleně. Zkusila jsem to co se nám jednou povedlo v nemocnici.

"Toby?" řekla jsem v hlavě. Podíval se na mě. Zabralo to. Usmála jsem se na něho. Úsměv mi oplatil.

"Tak vi teď chodíte spolu" ukázal Alex na mě a pak na Tobyho. 

"Jo"

"Ale když ses semnou ani nerozešla" vyjel na mě.

"Toby můžeš nás tu prosím nechat?" podívala jsem se na Tobyho. Chtěl něco namítnout, ale udělal to co jsem mu řekla.

"Alexi je mi to líto, ale je to složitý." nenáviděla jsem když mi máma říkala, že je něco složitý a teď to dělám sama. Alex se mi zadíval do obličeje. 

"Změnila ses" šeptl. 

"Já vím" 

"Miluju tě Viv" přilbížil se, až sme se dotýkali nosem. 

"Já tebe taky" nechápala jsem proč jsem to udělala, ale Alex přitiskl své rty k mým. Odtrhal jsem se. Dívala jsem se na Alexe. "Ale Tobyho víc" Alex si stoupl a šel z něho strach. Přešel místnost a pak se zase vrátil.

"V čem je jinej?" zeptal se. Najednou mě přirazil ke stěně a vycedil zuby. Panobože Alex je upír. 

"Alexi prosím pusť mě" začali mi téct slzy. Drtil mi krk. "Au" zaječela jsem.

"Máš štěstí, že už jsem jedl. Ale stařičká krev nechutná tak dobře tak tě stejnak zabiju." usmál se. Panebože on zabil svoji babičku.

"Okamžitě ji pusť" ozvalo se za jeho záda. Poznala jsem Tobyho.

"Fajn" odhodil mě na konec pokoje. Proletěla jsem vitrínou. Bylo mi blbě. Zavírali se mi oči. Tekla mi krev. Toby seslal na Alexe nějaký kouzlo, které ho ochromilo. Víc si nepamatuju. Upadla jsem do temnoty.

Pohled Tobyho:

"Viv" zakřičel jsem a přiběhl kní. Celou tu dobu mi na Alexovi něco nesedělo. "Prosimtě Viv miluju tě. Prober se" za celou dobu mi poprvé vyhrkli slzy. "Pane Crossi" zakřičel jsem. Ale místo jeho se objevil můj otec.

"Tati?" zakoktal jsem. 

"Mark mě poslal místo něho. Prý si musíme promluvit." přistoupil k Viv a položil ruce na její čelo. Její rány se začali uzdravovat.

"Měl bys ji vzít do postele, ale pak přijď" 

"Dobře" vzal jsem Viv do náruče a odnesl do postele.

"Toby?" řekla když jsem odcházel.

"Ano?" zašeptal jsem.

"Miluju tě" 

"Já tebe taky" pomalu jsem zavřel dveře a vydal se dolů. Teď mi docvaklo, že Alex je pořád dole. 

"Neboj se poslal jsem ho daleko. Nic si nebude pamatovat." ozval se táta.

"Dík" 

Posadil jsem se do křesla naproti tátovi. 

"Asi máš hodně otázek, že?" 

"Jo to mám" odpověděl jsem. "Co jsem teda já?" zajímalo mě.

"Ty si potomek čarodějky a temného anděla... je to podobný jak u Viv"

"A co to znaméná?"

"Jste velmi silní." 

"A má to něco společnýho stím jak ji miluju?"

"Ale Toby vy jste si souzeni od toho dne kdy jste se narodili" usmál se.

"Aha" 

"Měl bych jít Toby. Ještě se uvidíme. A pozdravuj sestru." A zmizel. Ve dveřích se objevila Viv.

"Jak to že neležíš?" zeptal jsem se.

"Je mi smutno" udělala Viv PUPPY FACE.

"Tak já jdu stebou" usmál jsem se na ní a vzal ji za ruku a vedl ji do pokoje. Kde jsme oba dva usli.

DOUFÁM ŽE SE VÁM PŘÍBĚH LÍBÍ :))) V PŘÍBĚHU UŽ BYLI LOVCI,ČARODĚJOVÉ, UPÍŘI, ANDĚLÉ. KOHO TAM MÁM JEŠTĚ PŘIDAT? NEBO NĚJAKÝ NÁPAD? PROSÍM PORAĎTE :))) PŘÍŠTÍ KAPITOLA NA VĚNOVÁNÍ