Neobyčejný život <3 *upravování*

Lovci

Celou noc jsem přemýšlela o Christianovi a otom, že jestli je lovec proč ještě nezaútočil na Tobyho a Lili. A kde vlastně bývá pan Muller? Dneska už můžu domů. Nevím kdo promě přijede, ale myslím že máma. Najednou mě vyrušilo klepání.

"Dále" čekala jsem že to bude máma, ale byl to Toby

"Ahoj" usmál se " Tvoje máma mě požádala abych pro tebe přijel" 

"Aha. Já myslela že tvoje auto dopadlo blbě" 

"To taky jo, ale máma mi půjčila svoje" 

"Promiň" usmála jsem se na něho

"Za co se omlouváš?" řekl udiveně

"Za tu bouračku. Můžu za to já" Toby si povzdych a šel ke mě blíž. Když stál tak blízko uvědomila jsem si, že jsem o hodně menší než on. Toby mě vzal za ruku a podíval se mi do očí. 

"Ty za to nemůžeš. Rozumíš?" Najednou se všechno začalo točit. Toby to měl asi stejný, protože mě pustil a chytl se židle. 

"Co-o to b-ylo-o?" zeptala jsem se vystrašeně.

Toby se na mě koukl a pokývl hlavou, že si otom promluvíme jinde než tady. Chtěla jsem si vzít tašku, ale Toby mě předběhl. 

"Počkej já ti ji vezmu" usmál se

"Tak děkuju"

Celou cestu v autě jsem přemýšlela co se nám vlastně stalo. Když jsme dojeli Toby mi pomohl z auta, Než odešel ještě mi řekl:" Rozhodl jsem se, že tě budu trénovat" 

"Dobře a kdy začneme?" 

"Co nejdřív" a pak vešel do svýho domu.

Máma byla v práci a brácha ve škole, takže jsem měla dům pro sebe. První co jsem udělala bylo, že jsem si vzala čistý oblečení a šla se vysprchovat. Potom jsem si udělala vajíčka. Najednou někdo zaklepal na dveře. Kdo to může být? Zvedla jsem se a šla otevřít. Na prahu stál Christian. 

"Co tu děláš?" zeptala jsem se. Doufala jsem, že jsem to řekla klidně.

"Přišel jsem se na tebe kouknou" a celou si mě prohlídl. 

"Aha mám se dobře takže můžeš jít" doufala jsem, že někde na blízku je Toby.

"Ale di ty nechceš mě pozvat dál" 

"Ani ne" odsekla jsem. Christian nečekal na pozvání a vešel dovnitř.

Pohled Tobyho:

Měl jsem pocit, že Viv je v nebezpečí. Šel jsem se kouknout z okna jestli něco neuvidím. Najednou jsem uviděl Christiana jak vtrh k Viv domů. Vyletěl jsem ze svýho pokoje a běžel k Viv. Když jsem byl u domečku, uslyšel jsem jak se o něčem baví. Najednou Viv řekla to co jsem nechtěl. 

"Takže ty víš, že jsem lovec?" zeptal se něžně. Doufal jsem, že neřekne že můj táta je taky lovec. 

"Jo vím. Poznala jsem to kvůli tomu tetování." podle hlasu šlo poznat, že má strach. Musel jsem zakročit. Vešel jsem do domku.

"Christiane nech ji na pokoji" Christian se na mě koukl.

"Ale,ale není to Tobyáš Muller?" podíval jsem se na Viv jestli je v pořádku. Seděla na židli a dívala se na mě. 

"Co chceš Christiane?"

"Řekl ti milá Vivien kdo je jeho otec?" Viv se na mě koukla.

"Co si mi neřekl Toby?" zeptala se mě.

"Christiane odejdi" přikázal jsem mu.

"Tak já ti to řeknu Vivien" začal "jeho otec je lovec" a potom se začal smát. Koukl jsem se na Viv.

"Vypadně oba dva z mýho domu" zařvala. Najednou se zvedl vítr a odhodil nás ven. Chtěl jsem dovnitř, ale její síla mě nechtěla pustit. 

"Ta má,ale sílu co?" řekl vedle mě Christian. Chtěl jsem na něho skočit, ale byl pryč.

Zkoušel jsem Viv přesvědčit aby mi otevřela, ale marně. Nechal jsem ji na pokoji a odešel do domu kde čekala Lili.

Pohled Viv: 

Jak může být Toby lovec? Teda jenom na půl. Začarovala jsem domek, aby semka nikdo nemohl. Zrovna jsem seděla v kuchyni když najednou se venku objevila ta záhadná osoba. Ikdyž nic neříkala věděla jsem, že mám jít za ní. Vyšla jsem před domek. Postava se na jednou vydala do lesa za domem. Šla jsem za ní. Šly jsme asi 10 minut než jsme se zastavili uprostřed louky. Osoba se na mě otočila.

"Vivien" znělo mi v hlavě.

"Co chceš" zařvala jsem na postavu

"Vivien" slyšela jsem znovu "Tvoje poslání se zachvíli naplní" 

Chtěla jsem se ještě na něco zeptat, ale probudila jsem se na pohovce. O jakém posláni to mluvil. 

"Viv už seš doma" ozvalo se zamnou. Lekla jsem se, ale byla to jenom máma.

Usmála jsem se na ni "Jo přijela jsem dopoledne"

"Mami co mám zaposlání" vybalila jsem na ni.

"Viv, je ještě brzo. A musíš na to sama dojít" koukla jsem se na ní a utekla do pokoje. Máma se snažila dostat dovniž, ale zamkla jsem se.

Na posteli jsem ležela dlouho. Když jsem se koukla kolik je hodin bylo čtvr na devět. Nechtěla jsem večeřet tak jsem se jenom převlíkla do pyžama a přemýšlela o tom co se dneska všechno stalo.