Neobyčejný život <3 *upravování*

Záchrana mise

"Zastav to!" řval na mě Christiánuv otec. Jen jsem se na něho umívala.

"Rozbít okno" hned jak jsem to řekla se všechny okna rozbili.

"Ty malá..." nedokončil to, protože jsem ho odhadila přes celou místnost. Najednou se všechny pohledy otočila na mě.

"A kruci.." zašeptala jsem. Christián byl u svého otce a pak se na mě podíval. Zamířil ke mě. Otočila jsem se a začala jsem utíkat. S dlouhýma šatama a s podpadkama to nebylo vůbec lehký. Sundala jsem si lodičky a běžela na boso. Vůbec jsem nevěděla co budu dělst. Vyběhla jsem schodišttě a zabočila do pokoje. Zamkla jsem dveře. 

"Vivien.otevři!!!" zabouchal na dveře. Musím se přemístit, řekla jsem si v hlavě. Pomyslela jsem na mámu a bráchu. Najednou jsem se ocitla v pokoji podobné mému. 

"Mami?" zašeptala jsem. Nic. "Brácha?

"Vi-vien?" vykoukl ze skříně. Vyběhl ke mě a objal mě. Začal plakat.

"Pššt to bude dobrý. Kde je máma:"

"Nevim. Odvedli si ji. A já se bojím" 

"Fajn.... a víš co se tady děje?"

"Jo máma mi to vysvětlila" ještě jediná věc mě zajímala.

"A objevila se ti zář?"

"Jo" usmál se. 

"Dobře. Teď mě poslouchej. Pošlu tě za Tobym a Lili. Budou na tebe dohlížet a řekni jim, že se co nejdřív vrátím" brácha přikývl.

Pomyslela jsem na to jak brácha je u domu s Tobym a Lili. Brácha se začal vytrácet.

"Mám tě ráda" řekla jsem než zmizel úplně.

"Tak a teď ještě vymyslet co s mámou a s lovci." řekla jsem si pro sebe.

Pohled Tobyho:

 Seděl jsem s Lili v obyváku a přemýšlel o Viv, když se najednou otevřeli vchodové dveře.

"Viv" vyskočil jsem z gauče a rychle jsem se přemýstil do haly. Místo ní tam byl Arcehr. 

"Archere, kde je Viv?" 

"Zůstala tam mám ti říct, že se co nejdřív vrátí. 

"A je v pořádku?" zajímalo mě. 

"Jo" oddychl jsem si.

"Tak Lili tě zavede do pokoje a vyspíš se jo. Já ti zatím najdu něco na sebe" usmál jsem se na něho. Přikývl, Lili ho vzala za ruku a vedla ho do nějakého pokoje. 

"Pane Crosi?" zavolal jsem. Věděl jsem, že on a můj táta jsou pořád u nás. Objevil se.

"Máme Archera. Možná byste si měli promluvit."

"Já vím. Byl jsem tam." díval jsem se na něho "U lovců" upřesnil.

"A proč ste nevzal Viv" vyjel jsem na něho.

"Uklidni se" ozvalo se mi za zády. Stál tam táta.

"A co mám asi dělat? Viv je u lovců v hale. A já tady jenom sedim" táta se na mě chápavě umál. 

"Viv se vrátí. Neboj se" řekl její otec. "A teď mě omluvte půjdu nahoru za mým synem" usmál se. Nevim čím si procházel, když se jim nemohl objevit, ale bylo to určitě hrozný. Přikývl jsem. Otočil se a po schodech se vydal za Archerem. Díval jsem se za ním a pak jsem se otočil na tátu.

"Neměli bychom říct Lili co si zač?" zeptal jsem se. Nenáviděl jsem se za to, že jsem ji musel lhát. 

"Máš pravdu" přikývl. Na schodišti se objevila Lili. 

"Kdo to je?" zeptala se. 

"Pojď vysvětlíme ti to" ukázal jsem na obyvák. Přikývla a sešla dolů. 

Pohled Viv:

Můj plán je takový: zmrazit čas, najít mámu a utéct. Jen vědět jak zmrazit čas, co? Soustředila jsem se na to, jak se zastavili hodiny. Povedlo se to? Podívala jsem se na velké hodiny, které byli v pokoji. Ručička se nehýbala. Super! Opatrně jsem otevřela dveře. Na chodbě stál chlap, který byl úplně zmrazený. Pomalu jsem se vydala po chodbě. Kde může jenom být?  Začala jsem se soustředit na mámu. Objevila se světelná koule a vedla mě dolů po schodech. Koule mě dovedla před jedny velké dveře. Otevřela jsem je. Máma ležela nehybně na posteli. Měla na sobě dlouhé, bíle šaty. Vrhla jsem se k ní. 

"Mami?" zašeptala jsem. Chytla jsem ji za ruku. Byla studená. Pomyslela jsem na Tobyho. Jak jsem u něho a jak mě drží za ruku a v objetí. Ocitla jsem se s mámou u domu. 

"Toby!" zařvala jsem. Vchodové dveře se otevřeli a vyšel zních Toby. Prvně měl překvapený výraz, ale ten se změnil na radost. 

"Viv" rozběhl se ke mě.

"Máma" ukázala jsem na ni "Vezmi ji prosím dovnitř" Přikývl. Vzal mámu do náruče a vydal se s ní dovnitř. 

"Už si ji vezmu" ozval se táta. Usmála jsem se na něho. Toby mámu předal tátovi a přišel ke mě. Objala jsem ho. Dal mi pusu na čelo. 

"Bál jsem se o tebe" zašeptal

" A ty si mi chyběl" usmála jsem se mu do košile. "Ale mám pocit, že ještě není konec"

"Jakto?"

"Lovci semnou něco chystají. Seznámila jsem se na plese s Christiánovim otcem"

"Já se divil co to máš za šaty" zasmál se.

"Haha, moc vtipný. Víš jak mě bolí nohy z lodiček."

"Tak běž nahoru, vysprchuj se a běž spát" usmál se na mě tím svým úsměvem.

"To zní fajn" Dala jsem mu pusu a odešla nahoru.