Neobyčejný život <3 *upravování*

Něco se děje

Probudila jsem se a doufala, že všechno byl sen. Ale nic. Vstala jsem a namířila si to do koupelny. Napustila jsem si vanu a vlezla jsem si tam. Potopila jsem se. Po dlouhé koupely jsem vylezla a omotala ručník kolem sebe. Vyšla jsem z koupelny. Na posteli bylo oblečení. Bílý rifle s černým topem. Boty a náramek. Přemýšlela jsem co se stalo s mými šaty. Oblíkla jsem si to hrozný oblečení a vyšla z pokoje. Pomalu jsem šla dolů. Zastavila jsem se před dveřma, kde byla Mia.

"Mio?" zašeptala jsem.

"Viv? Jsi to ty?" 

"Ano jsem. Neboj zachvíli tě odtuď dostanu" slíbila jsem.

"Vážně?" řekla nadšeně.

"Jo. A budeš bydlet semnou, teda jestli nemáš někde rodinu"

"Nemám"

"Dobře. Mio teď musím jít. Mám tě ráda"

"Já tebe taky Viv" usmála jsem se. Šla jsem zase nahoru. Musím něco vymyslet. Každou minutu jsem si přála, aby tu byl už Justin. Co když mu něco udělali? Ne to ne. 

"Vivien" ozvalo se zamnout. Nadskočila jsem. Pomalu jsem se otočila. Předemnou stál pan Muller.

"Ano?"

"Musíš jít semnou" ukázal na velké dveře na konci chodby. Polkla jsem.

"Dobře" bála jsem se co mě teď čeká. Pan Muller mě surově vzal za ruku a táhl mě přes chodbu. Když jsme byli v místnosti všimla jsem si kruhu na zemi. Strčil mě do něho. Chtěla jsem utéct, ale nemohla jsem z kruhu ven. Najednou ke mě začali přicházet lidi v kápi. Nejvíc jsem se bála toho ve předu. Vyřazovala z něho síla. V ruce držel velkou dýku. Nevěděla jsem kdo to je. Potom si všichni kápi sundali. Melanin otec zvedl dýku. Začal říkat nějaký slova. Asi to bylo latinsky. Po chvilce se všichni přidali. Najednou jsem nemohla dýchat. Rozkašlala jsem se. Melanin otec se přiblížil. Řekl poslední větu: "Da nobis virtutem, Vivien" Už byl u mě. Chtěla jsem utéct a neměla jsem kam. Melanin otec položil prst na moje čelo. Udělal malá křížek a  dýku, kterou měl v ruce mi vrazil přímo do srdce.

Pohled Justina: 

Ucítil jsem bolest na srdci. Něco se jí stalo. Podíval jsem se na Chrise, který se bavil s pár lovci.

"Bro" zavolal jsem na něho. Otočil se.

"No?"

"Něco se jí stalo. Musíme si pohnout" Chris vypadal vyděšeně.

"Co se jí stalo?"

"Já nevím" řekl jsem zdrceně a spadnul k zemi. Po tváři se mi kutálela slza. Postavil jsem se.

"Musíme jít rychleji" 

"Justine, musíš si odpočinout." Chris měl pravdu nespal jsem od té doby co jsme odešli. Přikývl jsem.

O 3 dny později: 

Pohled Viv: 

Probudila jsem se s bolestí hlavy. Nevěděla jsem se co je za den, nebo kolik je hodin. Zkusila jsem se posadit. Do hlavy mi vystřelila nekonečná bolest.

"Tak to nepůjde" zašeptala jsem si pro sebe. Koukla jsem se pod peřinu. Měla jsem pořád stejné oblečení. Pomalu jsem se postavila. Popošla jsem k zrdcadlu. Na černém topu byl velký flek. Nesnáším pach krve. Znovu se mi zatočila hlava. Co to semnou udělali? Chytla jsem se židle, abych nespadla. Najednou jsem uslyšela křik. Něco mi říkalo, že je to Mia.

"Pomoc" křičel dívčí hlas. Ne, nesmí se jí nic stát. Stoupla jsem si a co nejrychleji jsem spěchala ven. Křik se ozýval z haly. Spěchala jsem po schodech dolů. Měla jsem co dělat, abych nespadla. Najedou jsem viděla Miu jak jí drží nějaký chlap a táhne jí ven.

"Pusť ji" byla jsem překvapená jak unaveně můj hlas zní. Chlap se na mě koukl a zasmál se. 

"A co stím asi tak uděláš?" zeptal se a přitom se šíleně smál. Koukla jsem se na Miu, která měla v očích strach. 

"Ona nic, ale my ano" ozvalo se od chodových dveří. Věděla jsem komu ten hlas patří, ale chtěla jsem se přesvědčit. Opravdu. Justin stál na prahu s Chrisem a za nima stáli lovci. 

"Jus-" můj hlas selhal. Zamotala se mi hlava a já spadla ze schodů. Justin ke mě chtěl běžet, ale někdo mu zastoupil cestu. Moje oči se pomalu zavírala, až se zavřeli úplně.

Pohled Justina:

Opatrně jsme vstoupili na pozemek andělů. Už jsme byli u dveří, když jsme uslyšeli Viv: " Pusť ji"

Někdo se zasmál.

"A co stím asi uděláš?" ozval se mužský hlas. To už jsme byli tam. Koukl jsem se na Viv, která stála na schodech a dívala se na nějakou holku. Vypadala hrozně. Top, který měla na sobě měl velký flek. 

"Ona nic, ale my ano" ozval jsem se. Viv se na mě podívala.

"Jus-" najednou jí její hlas selhal a spadla ze schodů. Běžel jsem za ní, ale přemnou se objevil ten chlap. Začali jsme se prát. Chris s lovci se prali s někým jiným. 

"Justine za tebou" ozval se Chris. Otočil jsem se. Dal jsem mu ránu pšstí. 

"Chrisi teď vás pošlu pryč" chtěl něco namítnou, ale bylo pozdě. Pak jsem běžel k Viv a vzal jí do náruče. Tu holku, která klečela u Viv jsem vzal za ruku. Všichni tři jsme se přemístili. Když jsme byli v bezpečí otočil jsem se na holku.

"Pojď semnou dovnitř, určitě máš hlas" stydlivě přikývla. Usmál jsem se na ní. Když jsme vešli byli všichni hned u mě. 

"Co jí je?" ptala se Lili. 

"Nevím. Vezmu jí do pokoje. Postarejte se tady o...." nevěděl jsem jak se jmenuje.

"Mia" pomohla mi.

"O Miu" Lili přikývla. Vydal jsem se s Viv nahoru. Položil jsem jí na postel. Položil jsem jí dlaň na čelo. Uff.. bude žít.

"Pěkně si mě vystrašila" řekl jsem ji. Myslel jsem, že spí, ale ona se zasmála.

"Viv" pomalu jsem ji objal. Dal jsem jí pusu do vlasů. "nadevšechno tě miluju" zašeptal jsem.

"Já tebe taky." usmál jsem se.

"Justine něco se semnou ale děje" řekla smutně.

"Neboj příjdeme na to... Ale teď se prospi."

"Dobře, ale prvně si dám sprchu."

"Fajn tak já jdu dolů. Budeš v pořádku?" přikývla. Dal jsem jí poslední pusu a odešel.