Neobyčejný život <3 *upravování*

Únos

O půl roku později:

Je to už šest měsíců a tři dny co máma umřela. Zvládáme to s bráchou dobře. Pomalu se mi zase naplňuje srdce. S Justinem se máme pořád rádi. Chris a Lili jeli na nějaký zájezd a dneska se mají vrátit. Na mý narozeni. Ano už mi je 17. A ptáte se co Toby? Toby se celou tu dobu o mě snaží. Kdykoliv není nablízku Justin nabaluje mě. A já mu odpovídám stejně: " Toby já miluju Justina!" Ležim v posteli a čekám až dojde Justin. Věděla jsem, že pro mě má překvapení v podobě snídaně do postele. Chudák si myslel, že nic nevím. Najednou se začali otvírat dveře. Rychle jsem zavřela oči a dělala, že spím. 

"Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milá Vivien, hodně štěstí zdraví." Otevřela jsem oči a dělala, že jsem překvapena. Myslela jsem, že přijde Justin. Ale byl tu i Chris, Lili, Archer a táta. A Toby nikde. Věděla jsem, že mě někde odchytí samotnou a popřejeme. Najednou mi ukápla slza. Docela mě to zakočilo, protože  jsem už dlouho nebrečela. Ta slza mi ukápla. protože to byli první narozeniny bez mámi. Vždycky, když jsem se rábo probudila mě čekali v kuchyni lívance. Ať jsme bydleli kdekoliv. Ale teď stál u postele brácha a v ruce držel čokoládový dort. Usmála jsem se na ně.

"Děkuji" vzala jsem si dort a sfoukla 17 svíček. Pak mi Justin pomohl z postele. 

"A teď dárky" zakřičela Lili. První byl na řadě brácha. Dal mi rámeček s fotkou mě, jeho a mámi. Usmála jsem se na něho.

"Děkuju moc" objala jsem ho. Byl to ten nejhezčí dárek. Pak byla na řadě Lili a Chris. 

"No, Lili ti vybrala šaty a k tomu boty, snad se ti to budou líbit" podal mi Chris balíček. Otevřela jsem ho. Byli tam krásné modré šaty a nahoře měli bílou krajku. Ktomu tam byli bílé baleríny. Usmála jsem se na oba dva. 

"Je to překrásný dík" objala jsem je. Poto přistoupil táta a podal mi krabičku. Překvapeně jsem se na něho koukla a otevřela ji. V krabičce byl zlatý medailon. Hned jsem si vzpomněla, kde jsem ho uviděla.

"Ten patřel babičce?" táta přikývl. 

"Děkuju" objala jsem ho.  A potom přitoupil člověk od kterýho nic nepotřebuji. Stačí mi, že žije. 

"Můj dárek dostaneš později" zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se. Měla jsem ráda, když byl tak záhadný. Objala jsem ho a dala mu pusu na tvář.

"A teď jestli vás můžu poprosit, vemte ten dort dolů a já se převleču" všichni přikývli a odešli. Věděla jsem přesně co si obleču. Vzala jsem si šaty a baleríny od Lili a Chrise a oblíkla je. Na krk jsem si připla medailon. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Někdo zaťukal. Č ekala jsem, že to bude Justin, ale byl to Toby.

"Ahoj" usmál se na mě.

"Ahoj" 

"Přišel jsem ti popřát a donesl jsem ti dárek"  Přišel blíž a podal mi balíček. 

"Děkuju" Koukla jsem dovnitř a vytáhla nějakou knížku. Zalapala jsem po vzduchu. V ruce jsem držela naši kroniku. 

"Myslela jsem, že tam zůstala" Toby přikývl.

"Zůstala, ale já jsem pro ní zašel" objala jsem ho.

"Moc ti děkuju" 

"Nemáš zač" Chvílku se mi díval do očí a pak si odkašlal.

"Asi bychom měli jít dolů" otočil se a byl na odchodu. Chytla jsem ho za ruku.

"Toby je mi líto jak to mezi námi dopadlo" povzdechl se.

"Ale nezmění se to co?" zakrotila jsem hlavou. Najednou se otevřeli dveře.

"Co tady děláte?" Zeptal se Justin.

"Nic jen sme si povídali" řekla jsem mu klidně.

"Jo to určitě" otočil se na patě a odcházel. Povzdechla jsem si a spěchala za ním. 

"Justine stůj!" Nic

"Justine!" zastavil a otočil se na mě.

"Co?"

"My sme vážně nic nedělali! zadíval se mi do očí. Asi mi vnich četl.

"Vidím jak se na něho díváš. Já se prostě bojím, abych otebe nepřišel..." řekl potichu. Stoupla jsem si na špičky a vzala jeho tvář do dlaní.

"Jediný koho miluju seš ty! Jestli se na Tobyho koukám je to tím, že to byl můj první kluk" usmála jsem se na něho. Bála jsem se jeho odpovědi. Usmál se. Oddychla jsem si. Přitáhl si mě k sobě a objal mě. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudě. 

"Zapomněl jsem ti říct jak ti to sluší" 

"Děkuju. Nepůjdeme dolů?"

"Jasně" vzal mě za ruku a společně jsme šli za ostatníma.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Jdu se projít" zašeptala jsem Justinovi do ucha.

"Nemám jít stebou"

"Ne to je v pohodě" umála jsem se na něho. Zvedla jsem se a vydala na zahradu. Byla jsem zrovna u fontány, když se předemnou objevil Tobyho otec. 

"Co...?" nedopověděla jsem to, protože se mi najednou udělalo blbě. Poslední co si pamatuji, bylo jak řekl: " Ty si cenější než lovec" potom jsem upadla do spánku. 

Probudila jsem se v místnosti jenom s postelí a nočním stolkem. U dveří stála nějaká holka. Byla mladší než já. Mohlo jí být asi tak 13. Vypadala vystrašeně.

"Ahoj" řekla jsem. S hrůzou se na mě koukla. "Neboj se" natáhla jsem kní ruku. "Jak se jmenuješ?" 

"Mi-mia" řekla koktavě.  Usmála jsem se na ní.

"Já jsem Viv" úsměv mi oplatila.

"Co se tady děje?" zeptala jsem se jí.

"Já ti to řeknu" ozvalo se za dveřmi. Najednou se otevřeli a vnich stála Melaní.

"Ty?" řekla jsem znechuceně.

"Já" 

,Bože do čeho jsem se to zase dostala, říkala jsem si.