Neobyčejný život <3 *upravování*

Bratr

Krátký pohled Lili:

Domů jsem se vrátila až pozdě v noci. S Christiánem sme si povídali o všem. Ten jeho úsměv, aghh :3 Když se mi dneska zadíval do očí tak jsem měla v motýlky v břiše. Vím, že bych neměla. Ale asi jsem se do něho zamilovala. Řekl mi, že už nechce být lovec a že potřebuje pomoct. Domluvila jsem se sním, že se zítra zase sejdeme. Strašně se mi stýská po mámě. Teď sedim na posteli a usmívám se jak debil... Ale bojím se co brácha až to zjístí. Zabije mě!!

Pohled Viv:

Probudila jsem se a ještě dlouho chvílu jsem ležela v posteli a dívala se do stropu. Každá minuta, když jsem přemýšlela, že tu Tiby nebude bolela. Někdo mi zaťukal na dveře.

"Dále" sedla jsem si. Dveře se otevřeli a objevil se vnich táta.

"Dobré ráno, zlatíčko"  usmál se.

"Dobré" oplatila jsem mu úsměv. Sedl si ke mě na postel.

"Děje se něco?" zeptal se ustaraně.

"Jo. Toby chce odjet, a mě a Lili tu nechat" vyhrkla jsem ze sebe rychle. Objal mě.

"Musíš ho pochopit. Do téhle chvíle si myslel, že jeho otec je lovea a teď zjistí, že je to temný anděl" řekl.

"Já vim, ale bude mi chybět..." 

"Ale vrátí se" usmál se povzbudivě. Doufám, pomyslela jsem si, ale nahlas jsem nic neřekla. 

"Tak já asi půjdu abys ses oblékla" přikývla jsem. Když táta zabouchl dveře, vylezla jsem z postela a přešla ke skříni. Vytáhla jsem si džíny a černý tílko. Nazula jsem si conversky. Pomalu jsem otevřela dveře na chodbu a porozhlídla jsem se. Dveře do Tobyho ložnice byli otevřené. Mám tam jít, nemám? Půjdu tam. Pomalým krokem jsem šla chodbou. Zastavila jsem se před dveřma a otevřela jsem je. Toby si dával věci do baťohu. Smířila jsem se, že odejde, ale ne tak brzo. Zaťukala jsem. Toby vzhlédl a zadíval se na mě. 

"Ahoj" zašeptala jsem. 

"Ahoj." Nechal balení a sedl si na postel. Přišla jsem ze ním a sedla jsem si vedle něho. 

"Kdy jedeš?" 

"Odpoledne táta přijde. Rozloučíme se s Lili a vyrazíme"

"A kdy se vrátíš?" Toby se na mě podíval. V jeho očích byl smutek.

"Viv to nevim. Táta říká, že ten výcvik může trvat i rok a víš co je nejlepší budou tam jiní andělé možná takový jako my" říkal zaujatě.

"Rok? A proč nejede Lili taky a já?" už jsem to nevydržela a začala na ně ho řvát.

"Táta říká, že se musím soustředit."

"Pořád jen táta. Táta, táta, táta" vyskočila jsem z postele a přešla k oknu " A co bude snáma?" Toby si povzdechl.

"Mám tě rád Viv..." Otočila jsem se na něho "Ale myslím, že když na mě nebudeš myslet tak se budeš líp soustředit"  

"To ti taky řekl táta?" zeptala jsem se ironicky.

"Viv..." přerušila jsem ho. "Umírá mi máma a ty mě tu necháš?" 

"Je mi to líto, ale musíš pochopit, že můžu být nebezpečný. Ty si na půl normální anděla, ale já jsem na půl temný anděl. A to je horší."

"Takže se teď rozejdeme. Ty si najdeš nějakou podobnou tobě a vše bude v pořádku?" zase jsem se otočila k oknu a dívala se do zahrady. 

"Já se stebou, ale nechci rozejít. Jenom to tak bude lepší... pak jak se vrátím se uvidí" 

"Nesnáším tě" vyběhla jsem ven. Běžela jsem po schodech, pak přes zahradu a pak přes pole. Běžela jsem dál a dál. Zastavila jsem se až u kraje lesa, kde končila hranice. Přemýšlela jsem jestli ji mám překročit. Najednou jsem uviděla postavu. Byla mi známá. 

"Christiáne?" zavolala jsem. Postava se zastavila a usmála se na mě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přišla jsem k němu.

"Co tu děláš?" zeptala jsem se.

"Čekám na Lili.... Ty si brečela?" zeptal se starostlivě. Ani jsem si to neuvědomila, ale tváře jsem měla mokré.

"To nic" podívala jsem se jinam. Chytl mě za ruku.

"Co se děje?" 

"Toby. On odjíždí se svým tátou." 

"To je mi líto" přitáhl si mě do náruče. Co se to děje objímám se tu s lovcem. 

"Počkej proč tu čekáš na Lili?" došlo mi.

"Miluju ji. A chci se změnit. Jsem na útěku před lovci."

"Panebože a kde spíš. Vypadáš unaveně a nic proti, ale smrdíš..." zasmál se.

"Díky no"

"Nikdy bych neřekla, že tu budu s lovcem a budeme se objímat a povídat" usmála jsem se.

"Jo divná to situace." 

"Ty nemůžeš přes hranici, že né?"

"Ne" 

"Mám nápad. Tenhle pozemek mi patří můžu si semka pozvat koho chci. Zvu tě Christiáne" Christián udělal krok před a byl za hranicí.

"Děkuju" usmál se. Lili se objevila se šokem ve tváři. Vrhla se Chrisovi do náruče a dala mu pusu.Podívala jsem se jinam.

"Můžeš bydlet tady. Stejnak se jeden pokoj uvolní" Přikývl. Vyšli jsme směrem k domu. Když jsme byli u domu, stál tam Toby.

"Co tu dělá?" zasyčel a díval se za mě na Christiána.

"Uklidni se... Je to můj dům a ty tu stejnak nebudeš" vyletěla jsem se na něho. Toby se na mě díval zraněně. 

"Ale nechcu, aby ti ublížil." 

"TO říká ten pravej." 

"Viv" přišel blíž. Nahl se " Já tě pořád miluju" zašeptal mi do ucha.

"Toby musíme jít" ozval se hlas. Otočila jsem se a spatřila jeho otce.

"Jasně." odpověděl Toby "Tak ahoj všichni" a stouto větou zmizel. Zhrotila jsem se. Christián s Lili stáli hnedka u mě. Christián mě vzal do náruče a nesl do pokoje.

"To bude dobrý VIv" šeptal. Položil mě na postel a políbil mě do vlasů. Než odešel za Lili řekl u dveří:" Jsi jako moje setra. S Lili se o tebe postaráme."

"Děkuju" a potom jsem usla.