Neobyčejný život <3 *upravování*

Řešení

Probudila jsem se a vedle sebe cítila něčí dech. Pootočila jsem se a naskytl se mi pohled na Justina. Snažila jsem si zpomenout co se stalo. Nový prsten od Justina.... Koukla jsem se na ruku a vážně! Na prsteníčku byl krásný prsten. Pousmála jsem se. Potom jsem si začala vzpomínat na Caroline. Na to jak mi je podobná a na to jak mi je čím dál tím hůř. Pomalu jsem vstala z postela, abych neprobudila Justina. Přešla ke skříni a vytáhla si legíny se vzorem maskáče a hnědou košili. Ktomu jsem si vzala conversky se Supermanem. Kromě toho jsem vytáhla obyčejné legíny, modrou košili a boty. Když jsem se oblíkla vzala jsem oblečení a pomalu šla za Caroline. Najít jí bylo docela těžká, protože jsem nevěděla kam šla spát. Když jsem prošla skoro všechny prázdný pokoje, zbýval už jen jeden. Pomalu jsem zaťukala.

"Dále" ozvalo se. Vzala jsem za kliku a otevřela. Caroline stála u okna a na sobě měla Tobyho triko.

"Ahoj, donesla jsem ti moje oblečení, aby si nemusela být vtěch šatech" 

"Díky" usmála a oblečení si ode mně vzala. 

"Caroline?"

"Říkej mi jen Car" 

"Fajn. Car já nevím co mám dělat. Každý den mi je hůř a hůř. Hubnu už to ani nejsem já" přešla jsem k zrdcadlu a koukla se na sebe. 

"Viv je mi to líto" řekla provinile. Rychle jsem se na ní otočila.

"Ale ty za to nemůžeš" vzala jsem jí za ruku. Přehlížela jsem ostrou bolest, která se objevila. 

"Pokusím se ti nějak pomoc" řekla. Věděla jsem, že to nebude tak lehké. Věděla jsem, že umírám, ale jen jsem se na ní usmála a přikývla. 

"Tak já půjdu udělat něco na svačinu" přikývla. Když jsem byla na chodbě začala jsem brečet. Ne brečet kvůli tomu, že mám strach o sebe, ale kvůli bráchovi, Chrisovi, Lili, Tobymu, tátovi, Mii ale hlavně kvůli Justinovi. Kvůli klukovi, který pro mě žije. Kvůli mému snoubenci.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Ahoj" usmála jsem se na Chrise, když vstoupil do kuchyně.

"A...hoj" 

"Vím vypadám strašně" zkusila jsem nadhodit úsměv, ale jediné co vzniklo byl úškleb. 

"Ne to ne. Jen je hrozné tě takhle vydět" přešel ke mě a silně mě objal. 

"Tohle jsem potřebovala" pošeptala jsem mu do košile. Hladil mě po zádech. 

"Viv napadlo mě, musíme zavolat tvýmu tátovi, aby se na tebe koukl. " přikývla jsem. Odstoupila jsem od něho a koukl se mu do očí. 

"Chrisi slib mi, že když se mi něco stane postaráš se o Justina" 

"Viv, ale tobě se nic nestane" vzal mě za ruku, ale já jsem se mu vytrhla. 

"Nikdo neví co se stane" zakroutila jsem hlavou. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O 2 měsíce později:

Jediné, co dělám poslední měsíc je, že ležím v posteli....  Jediný moment, kdy mi není špatně je, když spím. Všichni, hlavně Justin hledají způsb jak mě zachránit. Pomalu jsem si stoupla a koukla se do zrcadla. Tolik jsem zestárla. Najednou jsem si všimla něčeho divého ve vlasech. Koukla jsem se zblízka. Proboha šednou mi vlasy. Rychle jsem si zase skočila do postele.  Zavřela jsem oči a snažila se usnout.