Neobyčejný život <3 *upravování*

To není možný...

Probudila jsem se s pocitem radosti a starostmi. Tričko na spaní jsem vyměnila za tepláky s donuty a růžovou mikynu s tílkem. Abych nebyla bosa dala jsem si růžové conversky. Vlasy jsem si dala do culíku. Najednou někdo zaťukal.

"Dále" zavolala jsem. Dveře se otevřeli a vnich se objevil Chris.

"Ahoj sestřičko" 

"Ahoj" usmála jsem se na něho. Chris si mě prohlídl, zasmál se. 

"Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

"Tvoje oblečení, vypadáš rozkošně." Vzala jsem polštář a hodila ho po něm.

"Pojď dolů na snídani"přikývla jsem. Koukla jsem se do zrdcadla. Vypadala jsem strašidelně. Pod očima jsem měla velké kruhy a zdálo se mi,že jsem zhubla aspoň o 10 kg. Zakroutila jsem hlavou a šla dolů. Všichni seděli u stolu. Dokonce i Mia.

"Mio" usmála jsem se na ní, když jsem jí viděla.

"Viv" skočila mi do náruče. Najednou mnou proběhla ostrá bolest.

"Auu" Mia a všichni ostatní se na mě dívali se starostmi. 

"Co ti je?" zeptal se ustaraně Justin. Zakroutila jsem hlavou. 

Justin přišel ke mě a vzal mě do náruče. Posadil mě na kuchyňskou linku. Podal mi talířek s lívancema.

"Děkuju" s chutí jsem se do nich pustila. 

"Viv omlouvám se.." začal Toby, ale já ho přerušila.

"Za co se omlouváš?"

"Za to, že tě unesli" zasmála jsem se. Všichni se na mě nechápavě podívali.

"Ty za to nemůžeš, Toby" usmál se na mě. Justin přišel ke mě.

"Až dojíš půjdeš semnou?" zašeptal mi do ucha. Přikývla jsem. Rychle jsem jídlo do sebe nasoukala.

"Hotovo" 

"Fajn, tak pojď" Natáhl ke mě ruku. Chytla jsem se jí a seskočila s linky.

"Tak zatím" zavolala jsem na ně. Jen se zasmáli. 

Justin mě táhl na zahradu. Zastavili jsme až u altánku. Justin mě dovedl dovnitř  a sedli. Sedla jsem si vedle něho. 

"Viv vím, že jsem ti slíbil, že ten prsten dostanu zpět" začal. Najednou jsem si uvědomila, že můj prsten má Sebastián. 

"Promiň, že jsem si ho nechala vzít" začala jsem se omlouvat. Chytl mě za ruce.

"To nic" Justin si znovu klekl. Vytáhl starodávnou krabičku a otevřel jí. Naskytl se mi pohled na prten. Na hezčí než předtím. Zalapala jsem po dechu. Prsten měl uprostřed modrý kamínek.

"Viv ten předtím, byl nic moc. Tenhle..." pomalu ho vyndal " Patřil mé matce" vzal ruku a prsten mi navlíkl na prsteníček.

"Je nádherný, ale co když ho zase ztratím?"

"Neztratíš" usmál se a políbil mě. 

"Lidi!" ozval se křik z domu. Zděšeně jsme se na sebe koukli. Justin mi pomohl vstát a utíkali jsem do domu. Všichni stáli v hale kolem nějaké osoby uprostřed. Nic jsem neviděla tak jsem šla blíž. Naskytl se mi pohled na osobu předemnou. Byla to holka. Vypadala jako z jiného století. Na sobě měla dlohé šaty a ktomu plášť. Ale nebyla až tak obyčejná. Vypadala jako já. Oči, vlasy měla trošku delší, ale byla jsem to já.(multimédia)

"To není možný" zašeptala jsem. Musela jsem se jí dotknout. Natáhla jsem k ní ruku. Podívala se na ní. Potom natáhla tu svou a naše prsty se dotkli. Objevila se jiskra a obě nás to odhodilo na konec pokoje. Justin přiběhl ke mě a Toby k neznámé. Postavila jsem se. Všechno mě bolelo a částečně jsem nemohla ani dýchat.

"Jsi vpořádku?" zeptal se.

"Asi jo" 

Podívala jsem se na konec pokoje, kde stál Toby a držel tu holku. 

"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se do ticha. Koukla se na mě.

"Caroline" 

"Těší mě" usmála jsem se na ní "Ruku ti radši podávat nebudu" taky se usmála. Znovu se mi zatočia hlava. Začala jsem kašlat. Všichni se na mě zděšeně koukali. Podívala jsem se na své ruce. Byla na nich krev. Panebože, já vykašlávám krev. Koukla jsem se na Justina. Vzal mě do náruče.

"Vezmu jí do obyváku" jak řekl tak i udělal. Položil mě na pohovku. Sedl si vedle mě. 

"Justine" zašeptala jsem.

"Ano?"

"Co když umírám?" moje otázka ho překvapila.

"Viv o něčem takovém ani nepřemýšlej... dobře?" přikývla jsem. Obyvák se začal plnit. Chtělo se mi spát, ae prvně to musíme ujasnit.

Pohled Justina:

"Co když umírám?"  zeptala se. Překvapeně jsem se na ní koukl. 

"Viv o něčem takovém ani nepřemýšlej... dobře?" jenom přikývla. Do obýku přišel zbytek. Na Viv bylo poznat, že chce spát. Nevím co se jí děje, ale bojím se o ní. 

Caroline si sedla vedle Tobyho. Bylo neskutečné jak si byli podobné. Chris se ustaraně díval na Viv. 

"Justine?" ozvala se Viv. Její hlas byl tak slabý.

"Ano, princezno?"

"Je mi zima" jak jsem si toho mohl nevšimnout? Úplně se klepala. Stoupl jsem si a vytáhl deku ze skříně. Zabalil jsem jí do ní. Vděčně se na mě usmála. Pohladil jsem jí po vlasech. 

"Tak Caroline..." začal jsem "Kde si se tu vzala?" Caroline se na mě koukla a pokrčila rameny. 

"Jednoho dne jsem se prostě probudila a měla jsem takový pocit, abych šla za ní" ukázala na ležící Viv. 

"Jakého dne?" zeptala se ochraptěle Viv.

"Asi tak před 4" 

"To mi něco udělali" zašeptala, že jsem to mohl slyšet jenom já.

"A jak si nás našla?" ozval se Chris.

"Využila jsem hledací kouzlo" 

"Ona má mojí sílu a moji energie" řekla Viv. Všichni jsme se na ní koukli. Každou minutu vypadala hůř. Zdálo se mi, že když je v blízkosti s Caroline je na tom hůř. Začala tiše plakat.

"Já umírám" říkala mezi vzlyky. Ustaraně jsem se koukl na Chrise. Pak zase na Viv. 

"Ne já tě nechci připravit o život" ozvala se Car. 

Viv se uklidnila a koukla se na ní. Pak se koukla na mě. Zdálo se, že její čokoládové oči jsou teď černé jak uhel.

"Kde je Mia?" zeptala se. Pokrčil jsem rameny. Koukla se na Chrise.

"Byl tu tvůj táta s Archerem. Vzali ji na výlet."

"Aha" řekla potichu. 

"Už někdo zjístil, kdo jsem?" ozvala se zase Car. Všichni zakroutili hlavou kromě Tobyho. Dívali jsme se na něho a čekali co řekne.

"Car je Viviina dvojnice. Nebo naopak" všichni jsme se na něho nechápavě koukli. Povzdechl si a pokračoval: " Andělé vzali Viv moc a její energii. Nevěli co sní tak udělali nové tělo. Viviino tělo" Podíval jsem se na Viv. Měla zavřené oči. Musela unout, Podíval jsem se na ostatní.

"Jdu jí dát do postele." přikývli. Jemně jsem jí vzal do náruže abych ji neprobudil a šel sní do pokoje. Položil jsem jí na postel. Chvíli jsem se na ní koukal, ale pak jsem si lehl vedle ní. Chvíli jsem jen tak ležel, dokuď jsem neusl.