Neobyčejný život <3 *upravování*

Ďábel má své děti

Pohled Viv:

Nevím co se to semnou děje. Od té doby co jsem v tomto domě mám divný pocit. Když máma došla ze zahrady tak sem jí to řekla. Ona jenom řekla, že si musím zvyknout. Teď se procházím po zahradě než máma udělá večeři. Najednou jsem uslyšela smích. Vycházel od bazénu. Šla jsem blíž a uviděla Tobyho a jakousi holku. Byla velice pěkná. Měla blond vlasy a modrý oči. Postavu měla úplně dokonalou. Najednou si mě všimla a něco Tobymu pošeptala. Toby něco zaklel a došel ke mě. Odtáhl mě dál.

"Můžeš mi říct proč nás šmíruješ." vyjel na mě.

"Já  vás nešmíruju, jen jsem se procházela." řekla jsem klidně.

" Jo to ti tak věřím"

"Víš co nevím co si myslíš, ale ty mi seš úplně ukradenej" už jsem na něho řvala. Najednou se u nás objevila Lili.

"Toby nech ji na pokoji" řekla bráchovi.

"Jseš moje nebo její sestra?" zeptal se jí.

"Tvoje, ale někdy se chováš jako úplnej kretén" jak se tam tak hádali ani jsem si nevšimla, že u mě stojí ta bloncka.

"Můžu stebou mluvit?" zeptala se mě. Přikývla jsem a šla sní dál od nich.

"Jestli ses zamilovala do Tobynka tak máš smůlu je můj" začala " ty stejnak nejsi jeho typ. Nemá rád brunety a hlavně tlustý"  Ona fakt řekla, že jsem tlustý? Nejsem hubená, ale ani tlustá.

"Tak hele barbí. Nevím co si o mě myslíš, ale mě se Toby nelíbí a nejsem tlustá. Aspoň nejsem anorektička."

"Co si to dovoluješ ty..." Nedořekla to protože došel Toby.

"Lexi jdeme?" zeptal se barbí.

"Jasně jen jsme si tady povídali" políbila ho. Pak spolu  v ruce odešli. Zůstala jsem tam jenom já a Lili.

"Nic si zněho nedělej" řekla a usmála se na mě. Už jsem se chystala odejít když na mě zavolala: " Pojedeš s náma zítra do školy?"

"Jasně proč ne" usmála jsem se. Aspoň někdo mě má rád.  Ta bárbí je můj důkaz, že ďábel má i děti.

Pohled Tobyho: 

"Lexi ty se bojjíš, že sní něco budu mít?" 

"Jasně, že bojím. Bydlí u tebe. Víš co by se stalo, kdybychom se rozešli? Co by na to říkali spolužáci?" Jasně její popularita.

"Ježiši můžeš už stím přestat. Komu je něco do našeho vztahu." vyjel jsem na ní. Dívala se na mě jako na blázna. Nikdy dřív jsem na ní nevyjel. 

"Promiň" omlouval jsem se a dal ji pusu. Po půl hodině jsem jí šel vyprovodit. Viděl jsem, že v domku se svítí. Teda jenom v místnostosti kde má Viv pokoj. Přiblížil jsem se a koukl jsem dovnitř. Seděla na své posteli a plakala. V ten moment jsem měl pocit, abych šel dovnitř a obejmul jí. Co to plácám já ji mám nenávidět. Najednou se otevřeli dveře jejího pokoje a vešla její máma. Sedla si kní na postel a obejmula ji. Já jsem stál jenom venku a díval se než usnula.

Pohled Viv:

Když jsem se probudila vzpomínala jsem co se stalo večer. Vím, že jsem plakala kvůli tátovi. Už to je rok co umřel. Pamatuji si jak knám přišli detektivové a řekli, že měl autonehodu. Samozřejmě to autonehoda nebyla. Zabili ho lovci. Ale tato pravda byla lepší pro nás a pro všechny ostatní. Vylezla jsem z postele a šla do kuchyně. Máma už měla hotové palačinky. Ale zapomněla na ně dát čokoládu a protože tu brácha nebyl tak jsem ji vykouzlila. 

"Vivien" řekla na okonaštvaně máma.

Obě dvě jsme se začali smát.