Neobyčejný život <3 *upravování*

<3 <3 <3

Do domku  jsem došla až ráno. Usla jsem v náruči Tobyho. Teď je půl třetí odpoledne a já sedím naproti matky v kuchyni. Dívá se na mě. 

"Vivien" začala. Podívala jsem se na ní. " Je mi to strašně líto." Myslela mě a Sebastiana. Předtím jsme se bavili otom, že zase přijede. 

"Mami a proč si ho musím vzít? A kdy? Je mi teprve 16! Kruci" zase se mi začali drát slzy do očí. Máma si stoupla a došla ke mě. Objala mě. 

"Vivinko je to složitý" 

"Mami už nejsem dítě. Chci to vědět" pohladila mě po hlavě.

"Říká se tomu dohodnutý sňatek mezi BNS" 

"Mezi BNS? zeptala jsem se. Vůbec jsem nevěděla co to je.

"Ano. Mezi Bytostmi Nadpřirozených schopnostech"

 "A kdy?" tato jediná otázka mi pořád vrtala hlavou.

"Až ti bude 18. Tím pádem až dokončíš školu" 

"A ty a táta..... Taky to byl dohodnutý sňatek?" máma zakrotila hlavou.

"Tak proč já?"

"Protože to musel tvůj otec slíbit" taky tačala plakat. "Sebastianova rodina má velkou moc. A táta to udělal, aby nás ochránil." Nemohla jsem jim to mít za zlí. Ale pořád mě něco trápilo.

"A co Toby? Mami já ho neskutečně miluju..... co mám teda dělat?"  

"Toho jsem se bála. Bála jsem se toho, že se to stane!" stoupla si a podívala se z okna. "A jak vidím tak tě má taky rád" usmála se na mě. Nechápala jsem ji, proto jsem si stoupla a podívala tam kam ona. Stál tam. V celé své kráse. Koukla jsem se zpět na mámu.

"Můžu jít za ním?" 

"Jen běž" usmála se.

Nazula jsem si boty a vyběhla ven. Hned jsem mu skočila okolo krku. Málem jsme oba spadli na zem.

"Spomal Viv" smál se Toby. Odtáhla jsem se a podívala jsem se mu do očí. 

"Miluju tě" řekla jsem a políbila ho. 

"Já taky. Tak co budeme dělat?" řekl když jsem se odtáhli.

"Jdem do bazénu" 

"Vážně koukej na to počasí" ukázal na oblohu. Byla černá, ale to nevadí. Namířila jsem rukou na nebe a představovala jsem se slunečné počasí. Hned jak jsem si to pomyslela tak se i stalo. Podívala jsem se na Toby a usmála se.

"A teď se jdi převlíct" nakázala jsem mu a sama šla do domku.

 Když jsem si dala plavky a vzala ručník, šla jsem k bazénu. Toby už tam byl. V plavkách mu to slušelo. Kousla jsem se do rtu. Využila jsem toho že si mě nevšiml a strčila ho do vody. Toby spadl na placáka. Začala jsem se šíleně smát. 

"Ty" ukázal na mě "tu skončíš taky." Věděla jsem co mě čeká. Buď mě tam schodí nebo skočím sama. Vybrala jsem 2.možnost. Skočila jsem krásnou šipku. Toby připlaval blíž a natisknul mě víc k sobě. Pak se naklonil a políbil mě. Najednou nás pocákala voda. 

"Lili" zasyčel mi do vlasu Toby. Vzhlídla jsem a vážně uviděla Lili. Plavala blíž k nám.

"Čau děcka... snad vás neruším?" Usmála se.

"Rušíš" řekl Toby. Najednou jsem slyšela zase ten hlas. 

"Pojď zamnou" Pomalu jsem plavala k žebříku, abych vylezla ven. Pak jsem si kolem sebe omotala ručník a šla za hlasem. Toby a Lili na mě něco pokřikovali, ale já je už nevnímala. 

"Uděláš to?" zeptal se hlas. Stála jsem uprostřed lesa. 

"Co mám udělat?" Najednou tam stála. Ta osoba. Přibližovala se.

"Uděláš to pro mě?" 

"Kdo jsi?" Najednou ta postava byla tak blízko, že jsem ji poznala. "T-aaa-ti?" 

To není možný táta je přece mrtvý.

"Vivien... zlatíčko" hlas už se mi neozíval jenom v hlavě. Byl tu. Semnou. 

"Jak je to možný? Máš být mrtvej" Přistoupil blíž.

"Vím že to nechápeš, ale jsem to já. Já totiž nemůžu jen tak umřít" 

"Cože?"

"Jsem anděl." Anděl? Co to plácá.

"Vím, že si říkáš, že to není možné, ale je" 

"Tak co teda jsem. Máma je čarodějka. Ty si anděl. Co jsem teda sakra já?" říkala jsem nechápavě. Táta se na mě povzbudivě usmál.

"Ty jsi výjmečná. A proto máš svoje poslání."

"Takže já jsem i na půl anděl?" 

"Ano" 

"A moje poslání je kvůli části anděla vemě?" 

"Ano" může odpovídat sakra něco jinýho než ano.

"Musíš chránit Tobyho." Pokračoval. Najednou se mi udělala blbě.

"Co se mu stane?" křičela jsem

"Tvůj "snoubenec" není takovej jaký má být" 

"Ty jsi mě sním zasnoubil" vyjela jsem na něho.

"Ne já ne. To tvoje máma" Ona mi zase lhala?

Najednou se táta začal vytrácet. Nebylo to jim, ale mnou. Zalila mě temnota. Omdlela jsem.