Neobyčejný život <3 *upravování*

Překvápko

Uběhl měsíc co Toby odešel. Ani mi neodepsal na dopis. Už se ani neozval. Za Lili chojí skoro každý její táta. Podle toho, co Lili říká se má toby fajn. Závidím mu, protože já skoro nevylízám z postele. Schodila jsem 6 Kg. Jediné co dělám je, že chodím za mámou a brečím ji u postele.. Táta u ní bývá každý den. Lili a Chris mi pomáhají, starají se o Archera. Vaří, ale to jídlo stejnak jí jenom oni tři. Dneska venku prčí. Rozhodla jsem se, že dnešek budu s ostatními dole. Vzala jsem si tepláky a triko. Když jsem došla do obýváku všichni se na mě koukli.

"Ahoj" usmála jsem se.

"Ahoj" řekli Lili a Chris dohromady. Brácha přišel ke mě a objel mě.

"Ses rozhodla dojít, jo?" zeptal se. Přikývla jsem.

Chris poklepal na volné místo vedle sebe. Sedla jsem si a koukla na telku.

"Na co se dívate?" zeptala jsem se po 5 minutách, když jsem to nechápala. Brácha rychle odpověděl: " Na IRON MANE 2" Ahá to je ten chlap v obleku. Vtichosti jsme se dodívali. Najednou se ozval hluk z haly. Všichni jsme se na sebe koukli. Vstala jsem, ake Chris mě chytl za ruku. 

"Neboj" řekla jsme mu a vykroutila se mu. Pomalu jsem se vydala do haly. Čekalo mě tam překvápko. 

"To-Toby?" vykoktala jsem.

"Ahoj" pousmál se  na mě.

"Co tu děláš?" začala jsem cítit slzy v očích. 

"Lili má zachvíli narozky tak jsem na chvilku přijel." Prohlédla jsem si ho. Vypadal jinak. Hezčí. 

"Takže kvůli Lili?"

"Jo" 

"Aha.... Je v obyváku." odsekla jsem a otočila jsem se, aby neviděl, že chci breček.

"Díky" a pak jsem uslyšela jak se vzdaluje. Sedla jsem si na stoličkuu dveří a dala si hlavu do dlaní. 

"Nebreč!" šeptala jsem si pro sebe.

"Viv" ozvalo se z obyváku. Stoupla jsem si a šla se kouknout co potřebují. Hned si mě všiml Chris. Spěchal ke mě....

"VIv ty si zase plakala?" utřel mi slzu. Koukla jsem se na Tobyho.Nevšímal si mě. Objala jsem ho. Dal mi pusu do vlasů. 

"Lili vezmu Viv ven"  Lili se jen na mě smutně podívala.

"Dobře" odpověděla nakonec. Chris mě vzal kolem ramen. 

Pohled Tobyho:

Rozhodl jsem se, že pojedu za Lili. Bude mít narozky. Ale jedu tam i kvůli Viv. Ten její dopis mě dostal. Doufám, že si ještě nevzala toho Sebastiána!  Vešel jsem do domu a schodil vešák. Zachvíli u mě stála Viv. 

"To-Toby" zakoktala. Vypadal jinak. Byla chudší, ale pořád byla nádherná.

"Ahoj" pousmál jsem se na ní. 

"Co tu děláš?" zeptala se mě tím svým krásným hlasem.

"Lili má zachvíli narozky tak jsem na chvilku přijel." 

"Takže  kvůli Lili?"

"Jo" sakra to jsem nechtěl říct.

"Aha.... je v obyváku" řekla a otočila se. Viděl jsem jak se ji chtělo plakat, ale promluvím si sní až potom.

"Díky" odpověděl jsem a vydal se do obyváku. 

"Brácha" skočila mi do náruče ségra. Políbil jsem ji do vlasů.

"Ahoj  sestřičko. Chyběla si mi." 

"Ty mě taky" odpověděla mi. Podíval jsem se na Chrise. Vraždil mě pohledem. 

"Viv!" zakřičel najednou. Viv došla a byla opuchlá od pláče. Chtěl jsem se kní vrhnout a vzít ji do náruče. Ale Christián už stál u ní. 

"Viv ty si zase plakala?" zeptal se jí. Koukl jsem se někam jinam. Nejednou byla v jeho objetí.

"Lili vezmu Viv ven" 

"Dobře" řekla Lili. A pak spolu odešli. Sedl jsem si na pohovku. Lili si povzdechla a sedla si vedle mě. 

"Co se děje Toby?" zeptala se mě.

"To Viv. Já ji pořád miluju."

"Tak tu zůstaň" zaprosila Lili. Smutně  jsem se na ní kouknul. 

"To nejde"

"Proč?" vyletěla Lili. 

"Táta říká..." přerušila mě.

"Běž s tátou někam.... Je mi jedno co říká" zařvala. 

"Víš co Lili... Já radši půjdu nahoru.." Stoupl jsem si a odešel nahoru. Sundal jsem si oblečení a lehl si do postele. Přemýšlel jsem o Viv a usl jsem.