Neobyčejný život <3 *upravování*

Lili a .....

Po tom co jsem se vykoupala jsem si zalezla do postele a hned usla. Když jsem se probudila, venku už svítilo slunce. Vylezla jsem si z postele a došla ke zrdcadlo. Vypadala jsem ještě hůř než si pamatuju. Vlasy do všech stran, bledá pleť. Došla jsem ke skříni a vyndala jsem si  volný bilý tílko a černý legíny. Jako obvykle jsem si dala svoje oblíbený conversky :3 Vzala jsem si hřeben a začala jsem si rozčesávat vlasy. Dala jsem si je do drdolu a vydala se dolů. V kuchyni u stolu seděla Lili.

"Ahoj" usmála jsem se na ni "Kde je Toby?"

"Ahoj, někam jel s taťkou" 

"Aha" došla jsem k ledničce a vytáhla jsem si jogurt. Sedla jsem si naproti Lili a pustila se do jogurtu. 

"Tak jak se máš?" zeptala jsem se ji.

"Kromě toho, že máma je u lovců. Nechodím do školy. Tak super." řekla ironicky. 

"Lili je mi líto, že jsem ji nedovedla. Ale slibuju, že ji najdeme." 

"Dobře" stoupla si a odešla ven. Povzdechla jsem si. Když jsem dojedla jogurt, vyhodila jsem kelímek a odešl nahoru kouknout se na mámu. Otevřela jsem dveře od pokoje, kdy by měla být. U postele seděl táta a ustaraně se na ni koukal. 

"Tati?" otočil se na mě. "Bude v pořádku?"

"Viv je mi líto, ale tvá máma umírá" 

"Co-cože?" zakoktala jsem. Začali mi stékat slzy po tváři. Táta přišel ke mě a chtěl mě obejmout, ale já jsem se nenechala a utekla do pokoje. Tam jsem se zamkla. A brečela a brečela. Najednou mi někdo zaklepal na dveře.

"Viv?" ozval se bráchuv hlas. Otevřela jsem dveře. Brácha vypadal zničeně.

"Pojď sem" roztáhla jsem ruky a čekala než mě obejme. Netrvalo to dlouho a brácha už byl u mě  v objetí.

"Viv já se bojím" 

"Já taky Archere, ale mi to překonáme. Dobře?" Přikývl "Všechno bude jako dřív, slibuju." Ale nebyla jsem si vůbec jistá.

Pohled Lili:

Byla jsem na Viv naštvaná, že nedovedla moji mámu.  Já bych to pro ni udělala. Sedla jsem si k fontáně. Poslouchala jsem ptáky co zpívali kolem. Kdybych mohla odejít, ale můj brácha řekl, že je to nebezpečný. Když jsem tam poslouchala něco se ozvalo ve křoví. Otočila jsem se. Něco nebo někdo tam byl. Nic jsem neviděla tak jsem šla blíž. 

"Christiáne" řekla jsem.

"Pššt., nikdo nesmí vědět, že tu jsem..... Pojď semnou prosím." zašeptal.

"Stebou nikam nejdu. Si lovec." odsekla jsem

"Neublížím ti. Slibuju" 

"Fajn. Počkej jdu se převlíct." běžela jsem do svýho pokoje a dala si na sebe bílí tričko, rifle a botasky. Nenápadně jsem se zase vyplížila ven. Christián seděl u stromu. 

"Jdeme" koukla jsem se na něho. Pár sekund se na mě díval, ale pak přikývl. 

"Sluší ti to." řekl po pár minutách ticha. 

"Jestli si myslíš, že mě okouzlíš tak se pleteš" zasmál se. Jeho smích byl tak krásný. Co to plácáš Liliano Anno Mullerová, nadávala jsem si v hlavě. 

"To vůbec ne. Ale měla by si vědět, že nejsem jako všichni lovci. Už dávno bych tě zabil. Ale já nechci." 

"Proč?" zadíval se na mě.

"I já mám svá tajemství" řekl záhadně a pokračoval v cestě. 

"Nemohl jsi vybrat lepší cestu?" nadával jsem, když už jsem popáté zakopla.

"Už tam budem" Zastavili jsme před altánkem. 

"Vážně?" řekla jsem ironicky a on se zasmál.

Pohled Viv:

Seděla jsem v pokoji a moji pozornost zaujali kytičky na stěně. Vždycky se mi líbila, jako všechno v tomto domě. Jen jsem nevěděla, že můj život bude tak neobyčejný. Toby byl pořád někde s jeho tátou, brácha a táta s mámou a Lili kdo ví.... Chtěla bych tak moc být obyčejná holka. Chodila bych do školy a jedinej problém by byl co si vzít zítra do školy. Najednou mě napadlo co Sebastian. Hledá mě nebo si našel někoho jinýho. Né že by mi na tom záleželo. Vylezla jsem z postele a namířila si to dolů. V kuchyni jsem si udělala horkou čokoládu a popíjela ji. 

"Ahoj" ozvalo se u dveří. Otočila jsem se a spatřila Tobyho. Tvářil se divně.

"Stalo se něco?" povzdechl si.

"Viv musíme si promluvit..."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"To si děláš srandu?" vyletěla jsem na Tobyho. "Ty vážně chceš jet s tvým tátou pryč a mě a Lili tu nechat?"

"Viv pochop to. Pomůže mi ovládat magii" 

"Víš co? Tak si odjeď já tě nepotřebuju." sanžila jsem se udržet silný hlas. 

"Viv.." neposlouchala jsem ho. Odcházela jsem co nejrychleji pryč. Už jsem nebrečela asi mi došli slzy nebo co....   Zalezla jsem do koupelny a pustila jsem si sprchu.