Neobyčejný život <3 *upravování*

Portál

Otevřela jsem oči. První co jsem viděla byla máma, která se tvářila vyděšeně. Porozhlídla jsem se. U dveří stal Toby s Lili. 

"Co se stalo?" zeptala jsem se ikdyž jsem si to dobře pomatovala. Táta. "A jak dlouho jsem spala?" 

Máma se na mě koukla. " Omdlela si. Spala si 3 dny." 3? Co škola?

"Viděla jsem tátu." máma se na mě zadívala pronikavým pohledem. Pak se zahleděla na Tobyho a Lili. 

"Měli byste odejít. Potřebuji si sní popovídat" Toby pokývl na souhlas, ale prvně došel k mé posteli a dal mi pusu na čelo "Miluju tě" pošeptal mi do vlasů. 

"Já tebe taky" usmála jsem se na něho. Pak došel k Lili a odešli. Najednou bylo ticho.

"Viv to co si viděla..." nenechala jsem ji to doříct. 

"Je to pravda?" zeptala jsem se. Máma si povzdychla. Nemusela nic říkat, poznala jsem ji to na očích.

"A je pravda i to, že si mě zasnoubila ty?" slzy se mi už draly do očí.Už mě štvalo jak mi lhala.

"Ano" odpověděla po chvilkce.

"Proč?" koukla jsem se na ni.

"Kvůli vám...."

"Musím se oblíct. Odejdeš prosím?" řekla jem jí. Máma chtěla něco říct, ale odešla v tichosti.

Došla jsem ke skříni a vytáhla černý tepláky, bílý tílko a volný svetr. Šla jsem se podívat do zrcadla. Vlasy jsem měla do všech stran. Vzala jsem hřeben a začala jsem si je rozčesávat. Když jsem je měla rozčesané udělala jsem si vysokej culík. Vyšla jsem z pokoje. Máma seděla v kuchyni a pila kafe. Když si mě všimla pokynula, abych si sedla za ní. 

"Asi bych ti měla říct, že zítra po škole přijede Sebastian" podívala jsem se na ní.

"To nemyslíš vážně!!" vyjela jsem na ní. 

"Musíš to pochopit" zařvala. Bylo to poprvé co na mě tak vyjela. Koukala jsem se na ní. Pak jsem se zvedla a začala utíkat do lesa. Zastavila jsem se tam kde jsem viděla tátu. 

"Tati?" zkusila jsem to. Nic. Povzdychla jsem si. Najednou jsem uviděla v dálce modré světlo. Šla jsem blíš. Byl to kulatý otvor, který zářil. Strčila jsem do něj ruku. Zmizela. 

"To je portál, zlatíčko" ozvalo se zamnou. S leknutím jsem se otočila. Byl to táta. Usmála jsem se. 

"A co tu dělá? Předtím tu nebyl" byla jsem zmatená. Táta se na mě chápavě usmál.

"Portály se přemysťují jak chtějí" pořádně jsem si tátu prohlídla vypadal úplně jak jsem si ho pamatovala. Vlasy do všech stran, jiskry v očích a dolíčky když se směje. 

"Můžu se tě na něco zeptat?" prolomila jsem ticho. Táta se na mě koukl. "Proč se nevrátíš?"

Táta si povzdychl "Nemůžu, musím zůstat tam kde jsem" 

"A to poslání? Co mám dělat?" 

"Jsi silná. Jediný důvod proč tě chce Sebastian je tvá moc." 

"A máma? Co se sní stane?" 

"To je už moc složité, Vivien" díval se na mě.

Najednou se z dálky ozval křik. Vyděšeně jsem se na tátu podívala. Měl v očích stejný strach jako já. 

"Bylo to od nás že jo?" ptala jsem se vystrašeně. Táta jen přikývl. Rychle jsem běžela. Nezastavovala jsem se. Už jsem byla pár kroků od domku když mě najednou chytli dvě paže. Chtěla jsem vykřiknou, ale osoba mi zacpala pusu a začala tahat do lesa.

"Viv, pšššt to jsem já" poznala jsem Tobyho. Otočila jsem se a vrhla jsem se do jeho náruče.

"Co se stalo?" vzlykala jsem.

"Lovci" zašeptal

"Panebože" zhroutila jsem se na zem. Toby si sedl ke mě a objal mě. 

"Musíme pryč. Lili tu bude každou chvíli. Musíme přijít na to jak vypadnout" 

"C-c-o máma a brácha?" bála jsem se to zjitit. 

Toby se na mě podíval zmučeným výrazem. "Mají je, ale Viv zachráníme je"

"Jsem tu" objevila se u nás Lili. "Tak jakej je plán?"

"Vím jak se odtud dostaneme" Postavila jsem se. Pomalu jsem se vydala k portálu. Po tátovi ani stopa. Když jsem si představila, že brácha kterej nic nevěděl je u lovců chtěla jsem se zase zhroutit. A jestli jsem mámu viděla naposledy. Nemůžu na to myslet. Zastavila jsem u portálu. Toby se na mě obdivně díval.

"Jak si ho našla?"

"Portály se stěhují sami. Jdeme?"

Stoupli jsme si vedle sebe. Chytli jsme se pro jistotu za ruku. 

"Připraveni?" zeptala jsem se.

"Asi jo" řekli naráz. 

Vykročili jsem dovnitř. Zahalila nás tma.