Nad vodopádem se snášelo hejno barevných kolibříků. Každá barva na jejich těle znamenala nějaký element. Malými zobáčky chytali kapky vody a nosili je žíznivým květinám. Přistoupila jsem k jezírku do něhož vodopád volně stékal a nabrala do dlaní vodu. Hejno kolibříků se rozprchlo. Vodu jsem nechala protéct mezi prsty. ,,Už je to dlouho..." řekla jsem. ,,Spíš celá staletí." odpověděl mi můj odraz na vodní hladině. ,,Naposledy si tu za mnou byla když jsme dali vzniku planetám." ,,Ano, tenkrát bylo vše ještě zcela nevinné." Můj odraz opustil vodu a zhmotnil se. Stála jsem sama před sebou. ,,Jen se na nás podívej. Vím co nás trápí Tanaris." ,,Nás ? Není žádné my. Jsem jen já. Ty za mě nevynášíš rozsudky. Neudáváš pravidla. Neděláš nic ! Jsi jen tady. Jsi nikdo !" vyhrkla jsem naštvaně. ,,Jsem ty stejně jako ty jsi já." odpověděla mi klidně. ,,Jsi jen můj odraz." ,,Vím, že ho milujeme." změnila téma. ,,ale tak dlouho už na Midgardu být nemůžeme. Stáva se znás člověk Tanaris. Na Midgardu už není pro nás bezpečno. Lhain Laufeyson se rychle blíží. A my to dobře víme."
,,Každý si zaslouží druhou šanci. Obzvláště ti, kteří oni v hloubi duše stojí. A o Lhainovi vím. Doufala jsem však, že se spolu s Lokim nikdy nesetkají." vydechla jsem. ,,To co je předem určeno, změnit nelze." pohladilo mě moje já po černých vlasech. ,,Najděme znovu samu sebe. Obnovme své síly." V tu chvíli jsem začala přemýšlet. ,,Musím ochránit Zemi před mrazem, ale jak ? Lidé Lhainovu hněvu neuniknou. Musím to říct Avengers. Musím získat teserakt." ,,Nemysleme na to. Vraťme se na Midgard a ukončeme to, než bude příliš pozdě." navrhl můj odraz. ,,Ne. Vrátím se na Zemi a budu pokračovat." pronesla jsem. ,,Pak tedy zemřeme."
ČTEŠ
Tanaris - Bohyně života a smrti //ff//
FanfictionMé jméno je Tanaris. Jako jediná se starám v celém vesmíru o život už od počátku věků. Jednou jsem se rozhodla hrát jednu nebezpečnou hru podle svých pravidel a to jenom kvůli němu... Chtěla jsem se mu pomstít za všechno co udělal. Zjistila jsem vša...
