Tanaris - Bohyně života a smrti //ff//

37.kapitola

Zahradami se ozývaly hlasy. ,,Ztracená." ,,Ztracená." ,,Ztracená." ,,Naše paní je ztracená." Zvedla jsem se ze země. ,,Já nejsem ztracená !" zvolala  jsem. ,,Zamilovaná." ,,Je zamilovaná." Ona je zamilovaná." ,,Zamilovaná." šeptaly si okolní květiny. ,,A už vůbec nejsem zamilovaná. Měly by jste přestat s tím nesmyslem, nebo přijdete o vodu." dodala jsem o něco klidněji. Založila jsem si paže na prsou a vytvořila v dlani světelný paprsek. Nikdy bych jim neublížila, ale postrašit jim neuškodilo. Byly drzé. ,,Dojde voda." ,,Lže sobě samotné." ,,Srdce mluví jinak." ,,Umřeme." ,,Nejsme jediné..." zašeptaly znovu. ,,Bla bla bla. Proč vás vůbec poslouchám ?!" zavrtěla jsem hlavou a chystala se k odchodu. Pak jsem se zarazila. ,,Cože ? Nejste... jediné ? Jak to myslíte ?" ,,Vodopád." ,,Vodopád."  ,,Naše paní musí k vodopádu." ,,Musí najít samu sebe." vyhrkly náhle. Květiny mě vedly dál a dál, hluboko do srdce zahrad. Vznášela jsem se nad zemí a následovala jejich hlasy. ,,Rychleji." ,,Není moc času." ,,Rychleji...."  jejich hlasy utichly. Dorazila jsem na místo. K vodopádu...

------------------------------------------------

,,Nějaké hlášení ?" zeptal jsem se. Věděl jsem přesně co mi odpoví. ,,Pane..." oslovil mě velitel mého vojska a uklonil se. ,,Znovu jsme ztratili několik mužů. Někteří z nich byli dokonce i zajati..." ,,Mlč !" okřikl jsem ho. ,,Vaše neschopnost nezná hranic ! Jediné co jsem po vás žádal bylo, abyste mi  konečně dovedli mého bratra i s teseraktem, vy neschopná bando zamrzlejch idiotů !" zařval jsem až se kolem mě rozpraskal led. ,,Pokusím se to napravit můj pane. Sestavím novou skupinu silných bojovníků a..." ,,Ne." zavrčel jsem. ,,Postarám se o to tentokrát sám. Nikdo nebude zpochybňovat mou autoritu. Midgard znovu pocítí sílu Jotunheimu." řekl jsem. ,,A pak konečně získám mocný teserakt a právo na trůn bude mé. Už mi nebudeš stát v cestě bratříčku. Ve jménu Fuaraidh Tanaris. Říše bude má."  zatnul jsem ruku v pěst.