Poslední strážce: Nová hrozba

Kapitola první:Další problém

  Nad vrcholy hor panovalo ticho...slunce pomalu zapadalo a barvilo červánky nad obzorem doruda. Do ticha se však vmísily jakési tiché údery,které velmi rychle nabývaly na síle. Údery se postupně měnily v dusot koňských kopyt,k nimž se přidalo chrastění železné zbroje a frkání koní. Družina asi třiceti jezdců vyjela na hřeben a zastavila.

„Pane,tohle je poslední vesnice.“oznámil jeden z jezdců.

„Výborně...za dva dny budeme zpátky v Bröxenu“,prohlásil vůdce družiny a zamnul si ruce,„pak budu mít klid další tři týdny. A taky informuju krále o tom rebelovi,který nám odporoval v tom městě v údolí u řeky Swin.“ Dokončil myšlenku a bez dalších slov pobídl koně k vesnici v údolí...

V hostinci,stejně tak jako v celé vesnici,byl klid. Koneckonců,byl v něm pouze hostinský,banda trpaslíků,kteří se mračili do svých korbelů a jakýsi cizinec v černém plášti. Byl to právě on,kdo ten den upoutal pozornost majitele hostince,jenž momentálně rovnal nádobí do polic a vedl debatu sám se sebou:„Stejně je mi podezřelej...to že dorazil v poledne,je pochopitelný,ovšem to,že nic nejedl je zarážející...a ten jeho kůň byl taky divnej...byl černej jako noc,větší než všecky koně co sem kdy viděl...a podle mě by bez problémů strhl stodolu.A navíc,i on sám je divnej-ani si nesundal kápi,když vstoupil do lokálu,zalezl do kouta,zhasl svíci a od té doby se nepohnul...A ten jeho pohled...skoro jako pohled vraha,jenže tenhle vrah není-neni to ten chladnokrevnej pohled,je to spíš pohled šelmy -ostražitej, nebezpečnej a cílevědomej...prostě podivín“.Hostinský by si zřejmě dokázal debatovat sám se sebou ještě déle,kdyby se zvenčí neozval dusot koňských kopyt. Trpaslíci se zatvářili vyděšeně,jako na povel se zvedli a začali se nenápadně posouvat směrem ke dveřím. První z nich už sahal po klice, ale někdo na druhém konci byl rychlejší a otevřel. Za dveřmi stál jeden z jezdců a tiše prohlásil:

„Vy snad někam jdete?“ Trpaslík neodpověděl,zatvářil se nejistě,zacouval mezi své kolegy a začal je postrkováním přesouvat zpět ke stolu. Ozbrojenec odstoupil od dveří a uvolnil tak průchod obyvatelům vesnice,kteří se opatrně shromažďovaly v hostinci. Za nimi vešli další tři jezdci a vůdce družiny, malý, plešatý a velmi neoblíbený lord Adorn.

„Občané, jistě víte proč tu jste: musíte králi zaplatit,aby vás mohl i nadále chránit. Zaplaťte bez odporu a nikomu se nic nestane.“ prohlásil a nechal přinést několik pytlů. Ty se pomalu plnily těžce vydělaným zlatem vesničanů...

„A co ty?“obrátil se Adorn k osobě v rohu,„ty svému králi nezaplatíš za ochranu a služby,které vám poskytuje?“

„Ne“ ozvalo se zpod kápě „protože není můj král..je to jen další vyděrač“.Adornův obličej začínal rudnout potlačovaným vztekem...