Poslední strážce: Nová hrozba

Kapitola druhá:Nový konflikt

   „Cože?! Ty se opovažuješ mi vzdorovat?! Pokud vzdoruješ mě, vzdoruješ i samotnému králi!“,vykřikl lord Adorn.

„Králi který získal trůn zradou“

„Cože?! Jak můžeš něco takového jen vyslovit? Náš král byl jediný právoplatný dědic trůnu!“...Adornovi začínala nabíhat tepající žíla na spánku...

„Jediný právoplatný dědic? Možná...ovšem až po tom, co nechal zabít svého bratrance.“

„Ne! Byla to nehoda! Na tom turnaji mu vjel před terč!“

„Ne, ten kůň se nesplašil sám od sebe...a ten bič se do stání taky nedostal náhodou“ na Adornově tváři se objevil vyděšený výraz-jak mohl tohle vědět? Vždyť tohle věděl jen on sám, král a pár poddaných...

„Dobrá...dobrá...“,snažil se uklidnit Adorn,„co kdybychom na tohle nedorozumění zapomněli? Zaplať daň a o tomhle se nikdo nedozví.“

„Já vám řekl svoje už před dvěma týdny. A dneska vám řeknu to samé.“ Adorn se rozesmál:

„Cože? Před dvěma týdny jsme byli někde u řeky Swin, a tam se nic zvláštního nestalo.“ pak se Adornovi rozšířili zorničky-u Swinu se porval s tím mužem v černém plášti, a naražená čelist se mu hodně rychle připomněla.

„No tak počkat, neviděli jsme se už náhodou?“

„Možná ano,možná ne“odpověděl stín v koutě

„Ne,počkat, to přece nemůžeš být ty...tamten vypadal jako sedlák...ale taky měl kápi...ne,tos nemohl být ty. Tak a teď zaplať,nebo špatně skončíš!“

„Špatně skončím?“ opakoval pobaveným hlasem cizinec „Dobrá, tak začni, aspoň se nebudu nudit“

Adornovi došla trpělivost

„Tak fajn, když to chceš takhle, máš to mít. Vy dva, přiveďte ho sem.“ Pár ozbrojenců se rozešel směrem k cizinci. Ještě než se ho dotkli, cizinec se zvedl a dokráčel až před Adorna.

„Tak,co dál?“ zeptal se pobaveným hlasem muž v černé kápi

„Poklekni, omluv se mi a přísahej věrnost králi...a ještě předtím si sundej kápi.“

„Ne,děkuji, ale pokud nemáš nic proti, rád bych tě pozval na něco k pití.“

„Tak a dost!“ rozkřikl se Adorn „strhněte mu tu zatracenou kápi a dostaňte ho na kolena!“

Ozbrojenci se otočili, došli k cizinci a zkušeným pohybem ho kopli do kolen...k jejich překvapení bez účinku.

Cizinec se pousmál, udělal jakýsi složitý pohyb a během okamžiku se ozbrojenci váleli u jeho nohou. Adorn popustil uzdu svému vzteku, vytasil meč a se zuřivým výrazem se rozběhl proti cizinci. Už od něj byl na tři kroky, ale ten kolem sebe něco rozhodil a najednou zmizel v oblaku černého kouře. Potom se ozval tupý úder, cosi jako dopad, svištění větru a bouchnutí dveří.

Když se kouř rozplynul, ležel Adorn pod stolem na protějším konci místnosti-jeho meč trčel ze stolu nad ním a špička meče se vznášela necelých pět palců nad Adornovým krkem. Hostinský se schovával pod pultem. Zbytek ozbrojenců se přeskupil do kruhu aby se mohli lépe bránit, i když netušily proti čemu. Vesničané se ukrývali pod stoly. Trpaslíci se tvářili pobaveně a postupně se vytráceli z hospody.

Adorn se probral, chvilku šilhal na meč nad sebou, pak se vyhrabal zpod stolu,vytrhl meč,zabručel něco nesrozumitelného,kývl na ozbrojence,pytle s penězi nechali ležet a sborově opustili hostinec.

„Ten se nikdy nepoučí“ pousmál se cizinec ze hřebenu hory, pobídl koně a zmizel v lese.