12.

2.5K 367 3
                                    

Nemohu uvěřit tomu, co právě dělám.

Dokážu se uklidnit pouze díky myšlence, že to dělám pro tebe. Jenom pro tebe. Pak je tu ale těch zbylých tisíc myšlenek a důvodů. Proč bych se teď měl otočit a jít domů a nechat tě na pokoji.

Ano, uhodl si. Právě tě sleduju. Už takhle jdeme půl hodiny. Ty přede mnou a já v blízkém závěsu za tebou. Vypadám, když to řeknu bez příkras a na rovinu, jako úchyl. Vidíš, co pro tebe dělám? Právě se schovávám za popelnicemi, já nejbohatší člověk v tomto městě se plazím špínou a splašky. Je to nechutné, zvedá se mi z toho žaludek.

Už teď mám chuť to vzdát. Zvednout se a prostě odejít.

Nemůžu...

Zvědavost a strach o tebe mi to nedovolí. Zvlášť ten ošklivý monokl na tvé alabastrové pokožce a už vůbec ne, ty dvoje smutné oči.

A tak pokračuju a pozoruju, jak se zamotáváme víc a víc do špinavých, chudinských čtvrtí města, tak odtud pocházíš? Možná už začínám chápat...

Chlapec s bílou růžíKde žijí příběhy. Začni objevovat