Chlapec s bílou růží

17.

Právě večeříme.

Vaříš skutečně výborně, ale i tak nechápu, proč trváš na tom, že budeš večeře vařit ty. A taky proč trváš na tom, abych chodil na čas. Já celý den dřu a ty na mě pak vyčítavě hledíš, že jdu pozdě. Jsi jak ženská. Madam hospodyně. Tímhle mě štveš. Jenže to není jediná věc, kterou se ti to tak výtečně daří.

Pořád mě přemlouváš, abych tě pustil do toho parčíku, prý máš strach, že vše zvadlo. Záleží ti na takové ubohosti ale to, že do našeho vztahu nedáváš sto procent, tě netrápí. Neříkám, že mě nemiluješ jen. Ano, sex je skvělý ale  nemohu dělat vše, co bych chtěl. Moc toho nevydržíš. Neobviňuju tě, jen pochop, měl bys taky něco obětovat. Podle mě máš jen strach. A strach lze překonat.

Taky mi předčítáš z knih. Dlouhé básně i klasiku. Předtím mě to celkem bavilo, ale teď mě to už obtěžuje. Taky moc nechodíš do zahrady, prý se ti moc nelíbí. Prý je moc velká a umělá, ale se zahradníkem se vybavuješ rád. Nechci ani pomyslet co děláš, když tu nejsem. Nejspíš se zahradníkem zkoumáš něco jiného než kytky, co?

To byla naše první velká hádka. Řval jsem na tebe, že se chováš jako coura, tys jen pořád opakoval, že to není pravda. Nekřičels, mluvils úplně v klidu. To mě vytáčelo ještě víc. Tu noc jsme spali poprvé odděleně, ale i tak jsem z vedlejšího pokoje slyšel vzlyky. Nevím, proč jsem za tebou nešel a neomluvil se. Chtěl jsem, ale hrdost a přesvědčení mi to nedovolilo. Druhý den jsi mi znovu řekl, že miluješ jen mě a nikoho jiného a nikdy bys mě nepodvedl. Sex na usmířenou byl vážně skvělý, dovolil jsi mi dělat věci, které obyčejně ne. Bylo to vážně nádherné, vášnivé, divoké. Takové jako nikdy dřív.

Právě večeříme, ty se zářivě usmíváš a vesele o něčem vyprávíš. Já se taky usmívám, ale nevěřím. Pořád ti to plně nevěřím.

Kéž bych ti to tehdy věřil, nic z toho by se nemuselo stát...