Přestal jsem si dávat takový pozor. Vlastně už jsem si žádný pozor nedával. Chodil jsem domů pozdě. Hodně pozdě. Už jsi na mě nečekal, nepředčítals mi, nesmál ses. Uzavřel ses do sebe a jen ses smutně díval.
Nevadilo mi to. Teda až na jednu věc. Na ten pohled tvých očí. Bylo to jako bys vše věděl a zároveň nevěděl vůbec nic.
Děsilo mě to...
Ale nepřestal jsem s tím, právě naopak.
Ničilo tě to, ale to já neviděl.
Byl jsem pán. Měl jsem vše. Milence, práci, peníze a nic netušícího člověka, co mě miluje. Aspoň to jsem si myslel...
Víš, nečekal jsem to, vážně ne. Nikdy by mě nenapadlo, že bys odešel. Jen tak. Beze slov. Jediné, cos mi po sobě nechal, byla bílá růže se vzkazem, miluji tě.
Cítil jsem bolest, zklamání a hlavně... hněv.
Jak sis to mohl dovolit?
Jak sis mě mohl dovolit opustit?
Mě?
To, co jsem udělal pak...
Zničil jsem to.
Zničil.
Ráj, květiny, starou omšelou lavičku.
Všechno, naprosto vše a spolu s tím vším jsem zničil i naši lásku.
Místo, kde jsem ti dal všechnu svou lásku.
Jenže jsem si neuvědomil, jak sobecká má láska byla. Teď už je ale pozdě, že?
ČTEŠ
Chlapec s bílou růží
Cerita PendekMěl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak...
