Stál jsi přímo přede mnou.
Díval ses mi zpříma do očí. Ty oči byly tak zvláštní a tak krásné. Bylo to jako by ses díval skrz mě. Někam do dálky.
Podivně zasněně.
Ano tvé oči vyprávěly podivné příběhy, kterým jsem nerozuměl.
Na růžových rtech ti pohrával lehký úsměv. A zvuk, který z nich vyšel, byl jako pohlazení pro mou duši. Tvůj hlas jsem si představoval tolikrát... Tohle ale předčilo všechny mé sny. Jemný a tichý jako cinkot zvonků.
Celý jsi byl ještě krásnější než v mých nekonečných snech o tobě.
Z této blízkosti jsi připomínal anděla, který zabloudil sem. Do malého květinového ráje, vynahrazujíc si božský ráj nebes.
A já?
Stál jsem tu před tebou se zarudlýma očima, zkřehlý zimou a znechucený vlastním životem. Vypadal jsem otřesně.
Nejspíš právě proto jsi na mě dnes promluvil a já, já se stal nejšťastnějším člověkem na světě. A to jen díky jedné větě.
Celou dobu jsi o mně totiž věděl...
ČTEŠ
Chlapec s bílou růží
Short StoryMěl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak...
