10.

2.6K 430 8
                                    

Stále tomu nemohu uvěřit.
Nemohu uvěřit tomu, že teď když pokaždé přijdu, tak na mě čekáš s úsměvem na tváři.
Je to jako pohádka a sen dohromady. Stále je to lepší a lepší a já zjišťuji, že tě miluji víc a víc.
Dokonce jsem ti začal pomáhat starat se o ty kytky.
Nechápu, proč to děláš. Vždyť to jsou jen obyčejné kytky.
Ty se k nim ale chováš jako by to byly myslící a cítící bytosti. Zvláště pak k těm bílým růžím. Nechápu...
Vždyť existuje tolik krásnějších a zajímavějších barev.
Nevydržel jsem to. Musel jsem se zeptat. Tvá odpověď mi stále vrtá hlavou a stále plně nechápu, jak jsi to myslel.
Ano, máš pravdu. Existuje tolik krásnějších barev. Mnohem jasnějších, hned pozornost uzurpujících.
Ale...
I ta nejjasnější barva jednou vybledne. I ten sebekrásnější květ jednou ztratí svou barvu a tím i svou osobnost, svou podstatu.
Ptal ses, proč bílá?
Sám pořádně nevím, možná protože nelže. Ukazuje se, ti taková jaká je. Chladná, majestátní a přitom tak zranitelná, nevinná. Její barva nikdy nevybledne. Sice jednou seschne a zahyne ale stále...
Stále to bude ona.
Barva, která nedokáže lhát...

Chlapec s bílou růžíKde žijí příběhy. Začni objevovat