Bezmoc.
To je to slovo, ten nenáviděný pocit, který právě teď vystihuje mou situaci.
Nikdy jsem to nepocítil tak jako teď. I když jsem kdysi málem přišel o firmu, i v době kdy můj život šel chvílemi do háje, i tehdy kdy jsem přišel o milionovou poukázku...
Ano, tehdy jsem cítil bezmoc, ale teď je to tisíckrát horší.
Teď nejde o mě. Nejde o bezmoc z mých vlastních činů. Tady nemohu nic udělat, nemohu uzavřít lepší obchodní nabídku, nemůžu se sebrat a začít zas pořádně pracovat, nemůžu nic. Mohu jen tiše sedět a čekat...
Ve zkratce, důvodem proč teď ležíš v nemocnici a neprobouzíš se, no zkus hádat.
To tvůj drahý rumem nasáklý otec. Ten ochlasta co tě... nedokážu to ani vyslovit. Byť na to jen pomyslet.
Musel bych ho zabít a i tak by to bylo málo.
Nechápu, proč jsi to snášel, vždyť mohls jít ke mně.
Postaral bych se o tebe.
Staral bych se o tebe. Jako o drahokam, jako o největší poklad v mém království. Nosil bych tě na rukou...
Jenže tys nepřišel a já tam vtrhl moc pozdě.
Teď mohu jen čekat.
Abys pochopil ještě lépe, je to jako sledovat ty tvé růže, kdy po zasazení, čekáš jestli se uchytí. Chtěl bys, aby ano, ale nevíš, klidně by mohly zajít a ty bys nic nezmohl.
Už víš, co jsem myslel tou bezmocí?
ČTEŠ
Chlapec s bílou růží
Kısa HikayeMěl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak...
