Nemohu mluvit.
Nemohu se hnout.
Nemohu myslet.
Jen se dívám.
Pozoruju tě, jako by ses měl každou chvíli rozplynout.
Rozplyneš se? Jsi zas jeden z mých přeludů? Jestli ano, tak to nezvládnu. Nezvládnu, slyšíš!
Neslyšíš, nemůžeš mě slyšet. Mluvím, tedy křičíme na sebe, jen a pouze ve své mysli. Je toho na mě moc. Příliš moc. Proč až teď? Proč nikdy dřív. Sledovals mě? Celou tu dobu si se díval na mé utrpení? Byl to trest? Ano? Ne?
Mnoho otázek, příliš moc. A má ústa stále nevydávají žádný zvuk.
Chci mluvit. Prosím. Chci něco udělat. Obejmout tě. Políbit...
Má neschopnost je ubohá.
Tak ubohá.
Je to jako tehdy. Já bulím, jak malé dítě a ty tu stojíš přede mnou. Jako vždy krásný a bezchybný.
Usmíváš se. Smutně se usmíváš a tvé oči nabírají skelný odraz. Nechci, abys plakal. Už ne. Prosím.
-
VŠEM PŘEJI ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE!!!
A také vám chci poděkovat. Jste ÚŽASNÍ. ❤️❤️❤️
ČTEŠ
Chlapec s bílou růží
Short StoryMěl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak...
