Odešel jsem.
Po pouhých deseti minutách jsem odešel. Odešel jsem a nechal tam ty slintající zvrhlíky samotné. Patřil bych mezi ně nebýt tebe. Strkal bych jim peníze za spodní prádlo. Tancovaly by mi na klíně. Užíval bych si to, ale teď?
Celé jsi mi to zkazil. Naprosto celé. Místo toho abych si užíval pohled na ty dřív pro mě sexy tanečnice a nechal z hlavy vymizet všechny myšlenky.
Tak hádej co?
Nevíš? Jak bys taky mohl vědět, byť jen tušit.
Znechutilo mě to. Jejich laciné parfémy, které mě dřív tak vzrušovaly, mi teď strašným způsobem dráždily mé čichové buňky.
Dřív pro mě dokonalé postavy, teď byli příliš tlusté, pošpiněné. To tvé tělo bylo dokonalé, drobné, křehké. Taky v porovnání s tvou čistou tváří, byly ty jejich tak nechutně zmalované...
Velká prsa mi teď přišla až příliš velká a silikonová. Byly samý silikon.
Byly... Byly...
Byly tak umělé. Jejich krása byla falešná. Ne jako ta tvá přírodní a jednoduchá.
Cos to se mnou jen udělal?
Co?
ČTEŠ
Chlapec s bílou růží
Short StoryMěl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak...
