5.

3.1K 391 3
                                    

Dnes jdu do jednoho podniku. Nechci, ale musím. Přátelé na tom trvají. Prý tak přijdu na jiné myšlenky, odreaguji se.
Pochybuji o tom, ale třeba mají pravdu. Třeba na chvíli zapomenu...ne jak bych na tebe byť jen na vteřinu mohl zapomenout. Na tvou dokonalou tvář s ďolíčky, tvé jemné alabastrové ruce, ty bouřce podobné oči...
Proč jen ses musel dostat tak hluboko do mého podvědomí a srdce. Proč?
Nesnáším se za to, jak se tu utápím v depresích, neschopný cokoli udělat. Jsem jak malý fakan, který něco chce, jenže není sto pro to něco udělat. Místo toho po nocích utápí svůj žal ve sklence pálivé tekutiny jménem alkohol. Pití, které zastře a otupí smysly. Aspoň na ten jediný prchavý okamžik.

Chlapec s bílou růžíKde žijí příběhy. Začni objevovat