Funguje to.
Vážně to funguje.
Růže kvetou. Pomalu, ale kvetou. Mají správnou barvu, jsou zdravé a silné. Už zbývá jen pár poupat. Jsem nervózní a zároveň vzrušený. Jen jednoho lituji, že ti to neukážu a nebudu ti moci říci to, co bych chtěl. Vlastně bych ti asi nic ani nestihl říci. Okamžitě bych se totiž přitiskl na tvé rty a začal bych tě líbat. Dlouze a vášnivě. Držel bych tě, jak nejpevněji bych dokázal, s vědomím, že tě už nikdy nepustím.
Jak naivní jsou mé myšlenky, že?
Zahodil jsem to. Tvou lásku i mé štěstí. Lehkovážně a hloupě.
Zbývají tři poupata. Slunce neúprosně žhne a po mých, teď již osmahlých tvářích mi opět stékají potůčky slaných slz. To to nikdy nepřestane bolet? To ta vina nikdy nezmizí?
Ale ano, zmizí.
Až vykvete poslední poupě a mou mysl pohltí temnota.
ČTEŠ
Chlapec s bílou růží
Historia CortaMěl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak...
