Je to už celkem dlouho.
Přišel jsem o vše.
Kupodivu nejsem nešťastný.
Spíš naopak.
Každé ráno mě budí starý budík a připomíná mi, že musím do práce.
Ano, do klasické práce. Překvapím tě. Pracuji v jednom starém krámku u jedné moc hodné staré paní. Vlastně u ní bydlím i v podnájmu. Je pro mě něco jako matka. Starostlivá a milující. Snažím se jí to vracet se vším všudy. To ona mě vytáhla z ulice. Vytáhla mě z té špíny města. Dala mi domov, jídlo a hlavně naději. Naději v lepší dny.
Netuším, proč to dělá. Připomíná mi tebe. Svou laskavostí i povahou. Nikdy se jí nebudu sto plně odvděčit.
Taky jsem se dost změnil. To tys mě změnil.
Před spaním předčítám z knih. Jednou mě slyšela paní Lota. Tak se ta milá paní jmenuje a od té doby předčítám jí. Tak jako ty kdysi mně. Přijde mi to tak dávno...
Celkově jsem zpomalil. Žiju svůj nový skromný, tichý život. Jsem napůl šťastný. Proč jen napůl?
Myslím, že víš. Nejsi tu ty.
Nemám sílu už vypisovat, jak moc mi chybí tvá přítomnost, tvá osobitá vůně, hlas, oči...
Zase to dělám. Zase si tě představuju. Jako už tolikrát a jako už tolikrát. Zase. Zase mi po tvářích stékají slzy. To to nikdy nepřestane bolet? To se ta prázdnota v srdci nikdy nenaplní?
To ale není vše. Je tu ještě jedna věc, kterou dělám. Jediná chyba, kterou dovedu jakž takž napravit. Tedy doufám. Nejsem si jistý, jestli jsem ty narcisky zasadil ve správný čas. Mám strach, aby se ujaly, nebo nedej bůh, aby mi uschly. Neměl jsem tušení, že to je taková práce a starost.
Jenže jen díky tomu mám pocit, že jsi u mě.
ČTEŠ
Chlapec s bílou růží
ContoMěl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak...
