Omlouvám se, že to tak trvá.
Ale snažím se... to mi věř... aspoň to.
Jenže ty hloupé růže se pořád nechtějí uchytit.
Vlastně celkově se kolem těch růži dějí divné věci.
Poprvé se neujaly. To bych ještě chápal, příroda a tak.
Podruhé už to bylo divné. Hodně divné. Zmizely. Jeden den tu byly a další najednou ne. Zbyly jen prázdné důlky.
Potřetí mi někdo vyměnil keříky bílých růži za červené. Tehdy mě to skutečně dopálilo. Proč se to děje?
Takové schválnosti se mi ale děly a dějí neustále. Stále dokola a dokola, taky jsem si všiml jedné věci. S růžemi se vždy něco stalo, ale ostatní květiny byly zalité, opečovávané.
Je to zvláštní. Hodně zvláštní a nepříjemné. Hodně nepříjemné. Nechápu, co na tom tomu dotyčnému přijde tak vtipné.
Taky mám... bludy. Jinak to nejde pojmenovat. Někdy se mi zdá, že tě vidím. Je to směšné, já vím, ale... vždy mě zachvátí taková radost. To zklamání, když zmizíš už tak dobré není. Jednou jsem tu osobu sledoval. Poprvé a naposledy. Nebudu ti vyprávět, jak trapně jsem se po zjištění, že to nejsi ty, cítil. Chudák kluk, pro něj to musel být taky úžasný zážitek.
Ale jestli si myslíš, že se vzdám tak se pleteš a to hodně. Mám plán, sic směšný, ale je to plán. Odteď tam budu přespávat, nebo zaplatím nějaké osobě, aby mi to pohlídala. Tyhle keříky už prostě vyrůst musí... slíbil jsem ti to. Slíbil.
ČTEŠ
Chlapec s bílou růží
Short StoryMěl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak...
