Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

Nový žák 2/2

Zdálo se mi, že me opět Rin a jeho skupina šikanuje. Bylo to jako obvykle. Našli si mě, shodili na zem a kopali do mě. Skončilo to tím, že mi přiložil zbraň k obličeji a vystřelil. I přes to, že to byl sen, tak mnou projela ostrá bolest.

Probudil jsem se v horkém potu a vydýchával noční můru. Rozhodl jsem se, že si půjdu pročistit hlavu, tak jsem si otevřel okno, rychle ho za sebou zavřel, aby zase Tady neutekl a vyskočil ven. Koukl jsem se na hodinky a byly dvě ráno. Nevzal jsem si mikinu, takže mi byla zima.

Šel jsem se projít do parku kousek od domu. Sedl jsem si na lavičku a dal si nohy k hrudi, protože mi začal být docela dost velká zima. Koukal jsem na rybníček, který krásné ozařoval Měsíc, ale i tak bych do té vody nešel. Až moc jsem se ponořil do svých myšlenek, že jsem si nevšiml osoby, co se za mnou objevila. Strčila do mě a já spadl na zem. Chytil jsem si hlavu a podíval se na osobu, která do mě strčila...Rin, ten mi tu opravdu chyběl.
,,Nazdar zrůdo, copak tu děláš? Já mám na tebe dneska opravdu štěstí." Vzal mě za triko a mrštil se mnou zpátky na zem. ,,Notak škemrej o milost, nelíbí se mi, že jsi klidnej." Skopl mě na zem a začal do mě kopat. ,,Škemrej zrůdo. Jak můžeš být taková zrůda." Naposledy do mě kopl a znova mě zvedl. ,,Pokud si dobře pamatuji, tak nerad plaveš, že?" Zděsil jsem se. Hned vedle mě byl ten rybníček. ,,Ne-ne prosím!" Začal jsem prosit, ale ten se jen ušklíbl a táhl mě k rybníků. ,,Teď už je pozdě prosit o slitování. Tak plavej zrůdo." Chopil moje tričko a hodil mě do vody. ,,Hezky si zaplav." To bylo poslední, co jsem slyšet.

Neumím plavat, tak jsem se hned po chvíli začal topit. Křičel jsem o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Už jsem to začal vzdávat, když mě někdo najednou chytil a vytáhl ven. Začal jsem ze sebe vyprskávat vodu a snažil se nabrat trochu vzduchu. Zachránce mě plácal po zádech a hodil na mě mikinu.

,,Co jsi dělá v té vodě trdlo, když neumíš plavat." Ten hlas jsem poznal. ,,Prosím Yuu, nech mě." Nevydržel jsem to a rozbrečel se. ,,Ale noták, vždyť každý nemusí umět plavat, z toho si nic nedělej." Když se mě  dotknoul, tak jsem s sebou trhl. ,,Bolí tě něco?" Teprve až teď se mu z obličeje vytratil úsměv. ,,Ne já jenom-pšíík." Yuu mě vzal do náruče a  někam mě odnášel. Začal jsem bláznit a myslel si, že mi chce ublížit.

,,Prosím...já už budu poslouchat." Koukl se na mě nechápavě. Začal jsem se třást zimou. ,,Vždyť jsem nic neřekl trdlo. A oblékni si pořádně tu mikinu nebo prochladneš." Přinesl mě před nějaký dům a otevřel dveře. Zul boty jak mě, tak i sobě a šel o místnost dal, kde mě položil na gauč. ,,Počkej chvilku tady hned jsem zpátky." Za chvíli přinesl ručník a deku. Přes hlavu mi hodil ručník a zabalil mě do deky. ,,Proč mi pomáháš, když jsem zrůda?" Zasmál se a pohladil mě po vlasech. Já v reflexi cukl a malém spadl z gauče.

,,Co chceš k pití Nishi? Colu, vodu, džus, kafe, čaj..." ,,Máš mléko?"Koukl se na mě a začal se smát. ,,Neumíš plavat, piješ mléko, lekneš se snad všeho...chováš se jak kočka. V tvém případě kocourek." Podal mi skleničku s mlékem a já ji rád vypil.

,,Tak a teď mi řekni, co jsi dělal v tom rybníků a proč máš všude modřiny a jizvy." Sklopil jsem hlavu, abych se na něj nemusel koukat. ,,Já čekám kocourku." Zasmál se a mě po těle přeběhla husina. ,,Neříkej mi tak. A nic se mi nestalo." Na tváří měl lehký úšklebek. ,,Dokud mi to neřekneš, tak ti tak budu říkat." Koukl jen se na něj a měl na tváři zase úsměv.

,,Jsem zrůda, tak jen dělají to, co se zrůdami dělá. Už jsem si na to zvykl, takže mě to tak hodně nebolí. A ten rybník je to samé, neumím plavat, takže mě hodil do vody." Jeho úsměv vystřídalo zděšení. ,,O čem to povídáš...jaká zrůda, nejsi žádná zrůda. Jsi jako všichni ostatní. Vždyť se nemůžeš jen tak nechat šikanovat, musíš se jim nějak postavit. Možná to není zrovna nejlepsi říkat, ale já taky byl šikanován. Mlátili mě, bili a posmívali se mi. Ale když jsem se jim postavil, tak konečně přestali."

Trochu jsem se mu vysmál. ,,Já a někomu s postavit, jsem párátko, které snadno zlomí. A proč se to dělo tobě, žádnou chybu na tobě nevidím. Spíš bych se divil, kdyby jsi nebyl na škole populární."  Jeho tváře chytili lehkou červenou barvu a nevině se podrbal na hlavě. ,,Em...děkuji. Špatně se to říká. Slib, že teď, když ti to řeknu, tak nezdrhneš."

Slíbil jsm a Yuu pokračoval. ,,Noo...asi před třemi roky jsem zjistil, že jsem gay." V místnosti najednou panovala ticho. Lehce jsem poposedl dozadu, abych u něj nebyl tak blízko. Zatvářil se dost smutně. ,,Promiň, jestli se tu necítíš se mnou dobře, tak klidně můžeš jít, já tě tu nedržím." Po obličeji mu začala stékat první slza. Seřel jsem mu jí a on se na mě jen překvapeně  koukal. ,,Ne já promiň. Ty mi tu pomáháš a já...prostě promiň."

Už měl konečně zase ten jeho úsměv,  ten mu hodně sluší-Počkat! Já si teď řekl, že mu to sluší...sakra Nishi ty nejseš teple, jsi na holky. ,,A co jsi ty dělal předtím u toho stromu a teď v parku." Vím, teď možná zním naivně, ale přijde mi jako stalker.

,,Tak nejdřív to starší. Cca hodinu předtím jsem byl nakupovat a když jsem se vrazil domů tak jsem zjistil, že blbec zapomněl koupit koření, a šel jsem zase do krámu. Procházel jsem kolem jedné ulice, ze které se vyřítila parta. Ohledl jsem se a uviděl tebe. Tak jsem za tebou šel a ty jsi akorát šplhal na strom. Šel jsem blíž a najednou praskla větev, tak jsem tě rychle chytil a dál to znáš."

Chvíli se odmlčel, ale hned zase pokračoval. ,,A v tom parku. Jsem noční tvor, takže jsem se šel projít a jak to tu neznám, tak jsem se musel řídit podle cedulí. Ty mě dovedli k parku, kde jsem se chvíli procházel a pak uslyšel tebe. Rychle jsem za tebou skočil a vytáhl tě na břeh. No a nakonec jsi skončil u mě."

Začal jsem se klepat zimou a Yuu to poznal. ,,Asi ti je pořád zima, co?" Vzal mě do náruče a nějak nesl. ,,Hele já umím chodit!" Odpovědi jsem se nedočkal, jen se usmál. Nesl mě do koupelny, kde připravil ručník a nějaké čisté oblečení. ,,Vysprchuj se ať ti je teplo. A tady máš nějaké oblečeni, snad ti nebu tak moc velké." Odešel z místnost a já si vlezl do sprchy. Je mi mnohem příjemnější, než vana. Nechal jsem na sebe dopadat kapky teplé vody a po chvíli vylezl ven. Oblékl jsem si oblečení, co mi připravil Yuu a pravdu mi bylo větší.

Jak na zavolanou přišel Yuu a znova mě vzal do náruče. Odnesl mě do ložnici, položil na postel a přikryl tlustou peřinou. ,,Nejspís musíš být unavený, já budu ve vedlejším pokoji." Pohladil mě po tváři a já zavrněl. ,,Opravdu jak kocourek. Dobrou." S těmi slovy opustil místnosti já jen koukal na zavřené dveře. Mamce jsem nemusel dávat vědět, protože jsem často takle mizel. Zavrtal jsem se hezky do peřiny a spokojen se odebral do říše snů.