Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

58. Plány

,,Dobrou Zlato." Popřál jsem mu dobrou noc a políbil ho na čelo. Celkem mě ten konec mrzí, opravdu jsem to chtěl, ale co se dá dělat. Sám pro sebe jsem se ušklíbl a hned za ním jsem se odebral ke spánku. V noci mě i Nishiho probral, jako každou noc, pláč. Kocourek se už automaticky odkryl a začal se zvedat, ale já jsem ho chytil za ruku a zastavil ho. ,,Dneska tam půjdu já. Vyspi se." Řekl jsem unaveně a uložil Nishiho zpět pod peřinu. Vyšel jsem na chodbu a vešel rovnou do pokoje s Yuzuem a Akim. Jediný kdo brečel, tak byl Yuzu. Přešel jsem k jeho postýlce a vzal ho do náruče. ,,Copak? Copak se děje?" Snažím se ho utišit, ale on pořád brečí. Začnu s ním pohupovat v náruči a on se po chvíli uklidní. ,,Yuu! Okamžitě se jdi obléct!" Šeptem mě okřikne Nishi a přejde ke mě, ale já na něj nereaguji. ,,Zlato? On... má něco na ruce?" Ukázal jsem mu to a oba jsem se zasekli. Měl na ruce, nějaké znamení.

Musel jsem za Yuuem jít. Šel tam nahý. Si ze mě snad dělá srandu. Přede mnou ať klidně chodí, ale děti by od toho mohl ušetřit. Vydal jsem se hned za ním a pokáral ho. Najednou mi ukázal znamení na ručce Yuzua. ,,Co to je?" Vzal jsem si ho k sobě a zkoumal to. ,,Yuzi? Ty jsi si kreslil na ručku?" Zavrtěl hlavou a já mu setřel slzičky. ,,Ňe." Zašišlal a znamení zmizelo. Co to mělo být? Uložil jsem ho do postýlky a pohladil po vláscích. ,,Ni...shii.." Otočil jsem se a koukal na Akiho. ,,Ne...jsem tati. Nishi mi říká jenom Yuu." Museli jsme ho probudit. Přešel jsem k němu a on měl pořád takový zvláštní výraz. Bez emocí. Tváří se stejně jako Akira. ,,Usmívej se, úsměv ti sluší více." Zopakoval jsem větu, co mi Akira říkal. Ale ani mu koutky necukli. Pohladil jsem ho po vláscích a šel zpátky. Když jsem šel kolem Yuua, tak jsem ho praštil do hlavy. ,,Nepromenáduj se nahý!! Spíš na gauči!" Tohle mu nebudu tolerovat. Chtěl jsem jít do ložnice a lehl si, ale Yuu.

Když mi oznámil že spím na gauči, tak jsem se ušklíbl a přitáhl si ho k sobě. Hluboce jsem ho políbil a vyzdvihl si ho do náruče. Byl celý zmatený a kolem mého pasu obmotal ruce. ,,Pořád si chceš, abych spal na gauči?" Uchechtl jsem se, naposledy ho políbil a položil do postele. Oba jsem si zalezli zpět pod teploučkou peřinu a vzájemném objetí konečně usnuli, i když se Kocourek ještě nějakou chvíli vrtěl, tak nakonec usnul. Ráno nás probudila jedna velká rána a my oba vyskočili na nohy. ,,C-co to bylo?!" Začal Nishi a okamžitě se rozběhl k dětem. Já jsem na sebe navlékl v rychlosti tepláky a rychlím krokem jsem došel za Kocourkem. Aki a Yuzu byli už vzhůru a stáli ve svých postýlkách. Aki jen přišel na to, že se dá ta jeho postýlka otevřít a ona jen jednoduše spadla a udělala velkou ránu. Nishi k němu hned přešel, zatím, co já jsem nakoukl ke Kaori a tak už taky byla vzhůru. ,,Dobré ráno, Princezno." Usmál jsem se na ni a ona se hned začala culit a blbnout s ocáskem. Vzal jsem ji do náruče a šel s ní za Nishim. ,,Máš už hlad?" Zeptal jsem se ji a ona zakroutila hlavou a žužlala si malíček. ,,Nee." ,,Fuj...To se přeci nedělá." Dal jsem ji ruku dolu a podíval se na Nishiho jak zkoumá Yuzurovu ruku. Musíme to probrat a zeptat se na to i Ay.

,,Tady se nám někdo vyspinkal do růžova." Pohladil jsem jí po tvářičce a šel připravit snídani. ,,Copak by jste si dali?" Kouknul jsem na něj. ,,Kaší!" Zahuhlala nadšeně Kaori a já se tedy pustil do krupičné kašičky. V poslední době si jí oblíbila. ,,Zlato?" Otočil jsem se na Yuua, který se koukal zklamaně do telefonu. ,,Musím jet dneska do práce, je mi to moc líto. Vím, že jsi chtěl, abych byl doma, ale Rin nám sjednal dost dobrou nabídku." Povzdechl jsem si. Je teď v práci skoro pořád. Je to docela už smutné... S dětmi jsem tu pořád sám. Včerejšek byl jediná výjimka. ,,Dobře." Vrátil jsem se k plotně a pokračoval. Když tak vzpomínám, Yuu přišel o hodně věcí. První krůčky... První slovo i to, jak začali trošičku mluvit. Ale je mi to jedno, stará se o nás, jak nejlépe umí, což je nejdůležitější. Dětem jsem dal kašičku a oni se do ní pustili. Jsou šikovný, že už i papají sami. ,,Co by jsi si dal k snídani?" Zeptal jsem se ho a snažil se udržet smutek. On ke mě přišel a zašeptal do ouška. ,,Dal by jsem si tebe." Šeptl svůdně a natiskl se na mě. Do tváří se mi nahrnula červeň a to dost.

Nalepil jsem ho na linku a zadíval se mu do očí. Jemně jsem ho políbil na rtíky a lehce ho pohladil po bocích. ,,Pušť-to!" Vyjekla Kaori a já se na ně otočil. Aki ji chtěl vzít lžičku,tak jsem k nim přešel a zamračil se. Všichni měli už dojezeno. Aki se hned od ní odtáhl a díval se na mě. Všichni tři. Tak nevině a provinile, až na Kaori, na které bylo vidět, že je na Akiho naštvaná. ,,Dáme pohádku?" Všichni naráz vyjekli jo a já je všechny odvedl do obýváku, kde jsem je posadil na gauč a zapl jim Bořka stavitele. Pak jsem se bleskově vrátil k Nishimu, který sklízel ze stolu a já k němu zezadu přišel a přitáhl si ho k sobě za boky. ,,Yuu, všichni jsou vzhůru." Začal jsem ho líbat na krku a pak jsem se ho přetočil k sobě čelem a líbal ho i na rtech. ,,Yu-u" Zamumlal, nebo spíš zavzdychal do polibku. Vzal jsem ho do náruče a odnesl ho do patra do ložnice. Svlékl jsem z něj tričko a s polibky mu mířil po hrudi dolu. Vzdychal. Bylo vidět, že to chce. Svlékl jsem z něj tričko a po něm následovali i kalhoty. Stále jsem ho vášnivě líbal. ,,Yuuh..Ale-" Snažil se něco zamumlat do polibku, ale moc mu to nešlo. Pak jsem se od něj odtáhl a stále mu hleděl do očí. Začal jsem si rozepínat kalhoty, když v tom jsem za námi uslyšel žvatlání.

Prudce jsem s sebou trhl a koukl se za Yuua. ,,Aki?...Co pak?" Hodil jsem rychle na sebe deku a přešel k němu. ,,Ty jsi sem vylezl po schodech? Ty jsi šikulka." Pohladil jsem ho po hlavičce. ,,Zlato? Já jsem je zamkl, aby sem náhodou nešly." Hlesl potichu Yuu a já se sekl. Jak se sem tedy dostal? ,,Aki, jak jsi sem šel?" Už vážně musím jet za Ayee. ,,Zlatí, musím jet. Už mě tam shání." Jo...chápu, zase tu budeme sami, aspoň tam mohu za ní zajet. ,,Dobře, tak se měj." Vzal jsem Akiho do náruče a šel vyprovodil Yuua. Na rozloučenou jsem ho políbil a šel za dětmi. ,,Prckové, jedeme za tetičkou. Tak pojďme." Nejdříve jsem je všechny převlékl a pomalu s nimi šel do auta. Jo, udělal jsem si řidičák, protože jsem neměl jak cestovat. Nasedli jsme do auta a jeli za Ayee. Není to zas tak hrozné řídit. Po chvilce jsme tam dorazili a já všechny pomalu vzal. Je to těžké je vzít naráz. Už nejsou lehcí. Zazvonil jsem a uslyšel nějaké rány. Co to bylo? Dveře se otevřeli a v nich stála Sui, ale byla od něčeho špinavá. ,,Dobrý den Nishi. Zrovna není vhodní doba na to, aby jste sem-" ,,YAMI! Počkej!" Co se tam děje? Vešel jsem dovnitř a všechno tam bylo vzhůru nohama. ,,Co se stalo?" Nemusel jsem se ani ptát a najednou kolem mě něco prosvištělo. ,,Yami!" 

  Rychle jsem na sebe natáhl kalhoty a oznámil, že už budu muset jít. Kocourek se se mnou rozloučil polibkem u dveří a já vyrazil. Nasedl jsem do svého auta, které bylo zaparkované před domem a vyrazil. Jen co jsem dojel do práce, tak jsem byl obklopen dotazy od zaměstnanců. Všechny jsem odbil tím, že teď velmi spěchám a za chvíli se jim budu věnovat. Došel jsem do své kanceláře, kde na mě čekal Rin. ,,Kde jsi byl? Měl jsi tu být už před půl hodinou." ,,Taky tě rád vidím." Uchechtl jsem se a on jen protočil očima. ,,Máš schůzku s tou ženskou, jak sis minule domluvil." Dodal a já si povzdechl a opřel se o futro. ,,Já zapomněl... Kde je?" ,,V zasedačce." Přikývl jsem, odložil si věci a rozešel se tam. Ještě než jsem odešel ze své kanceláře, tak jsem se obrátil zpět na Rina, který seděl v mém křesle a měl nohy na stole. ,,Díky, ale vypadni, než se sem vrátím." Oba jsem se uchechtli a já za ní konečně došel. Zaklepal jsem na dveře a vešel. ,,Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě, jen jsem musel doma ještě něco vyřešit." ,,Nevadí, mám tu pro vás ty plány." V duchu jsem měl na tváři velký úšklebek a bylo těžké to nedat znát.