Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

48. Budeš jenom můj?

Po celém domě jsem hledal Ay, al nikdy jsem ji nemohl najít. Kam zase zmizela? Zkusil jsem se podívat do tělocvičny, ale tam byl pouze Akiro, ale ani ten nevěděl, kde je. Už jsem naději na to, ze ji najdu vzdával, když tu najednou se přede mnou objevila a vyděsila mě. ,, Prý se po mě sháníš, tak mě tu máš. Co by jsi potřeboval?" Ten člověk opravdu není normální. ,,Můžeme jít někam, kde je víc soukromý?" Přikývla a šla k ní do pokoje. ,,Portálová místnost!"  Ehm..Ay...ja chtěl soukromí...ne oblast, kde nic nezníčíš. ,,Yuu, nemysli si. Tohle je sice místo, kde neublížíme skutečnému světu, ale zároveň nás skutečný svět nevidí a ani neslyší. Takže se neboj a řekni, co máš na srdci." Dobře, nádech výdech...ahh. ,,Ay, potřebuji od tebe pomoc s...já potřebují....ehm..." ,,No tak Yuu, vymáčkni se." To dám, musím to říct.,,Ay, já chci Nishiho požádat o ruku! A potřebuji vybrat prsteny, ale na tohle jsem úplný nemohlo a nevím, co se má vybírat nebo z čeho. Tak tě tu teď prosím o pomoc, aby jsi mi pomohl vybrat prsteny." Vykřikl jsem naráz a čekal až mi odpoví. ,,Yuu! To je úžasné! Já jsem si říkala, kdy se k tomu odvážeš. Jasně, že ti pomůžu a s radostí. Jenom zabavíme Nishiho...Aki?..." Začali jsme se smát jak blbci. . Já šel do pokoje a začal hledat brýle, protože jsem je předtím nemohl najít. ,,Yuu! Makej!" Mě to dochází Ay, ale já nevím, kde mám ty blbé brýle. Najednou se za mnou objevila Ay s mýma brýlemi. ,,Byly v koupelně." Poděkoval jsem jí a vzal si je. ,,Jsi připraven?" Optala se mě a já přikývl. ,,Přeci jen, ty prsteny jsou velký krok. Ale jsem si jistá, že jeho odpověď bude ano." Já se pořád bojí, co když řekne ne? Aggh...blbé myšlenky, musím je dostat z hlavy. ,,Jdeme." Rozkázal jsem a šel. Nasedli jsme do auta a Ay nás odvezla do města. ,,Ay? Myslíš si, že je to správné? Že si ho chci vzít?" Hodila po mě nevěřícný pohled a nevěděla, co říct. ,,Yuu, už jsme to probírali. Je to to nejlepší, co se vám dvoum může stát. Nishi z toho bude nadšený." Pořád se mě snaží uklidnit, ale ta nervozita nejde dolů. ,,Jsme tu." Řekla Ay a my vyšli z auta. Šli jsme do toho obchodu a ta nervozita byla mnohem větší, než předtím. ,,Dobrý den, jak vám mohu pomoci?" Přešla ke mě s milým úsměvem a já se snažil něco říct. ,,Dobrý den slečno, rád bych chtěl koupit prsteny pro mého přítele." Řekl jsem rozklepaně a díval se na ní. ,,Dobře a chtěl by jste zlatý nebo stříbrný prsten?" Hm...já ani nevím, co by chtěl. ,,Jestli mi dovolíte vstoupit do debaty, tak tady můj kamarád je velmi nervozní z toho, co se bude dít. Takže bude potřebovat vaší odbornou pomoc." Ay...děkuji. ,,Rozumím, tak pojďte pane." Zavedla mě do obchodu a začala se mě vyptávat na otázky. Když jsem jí na to odpověděl, tak se rozhodla, že by pro něj byl nejlepší zlatý prsten. Nevěděl jsem ani, jaký tam chci drahokam? Paní mi poradila, že granát je pro něj nejlepší, takže jsem se držel její rady. ,,Yuu? Musím jít na chvíli pryč za chvíli přijdu." Oznámila mi Ay a odešla. Já v tom obchodě byl další půl hodinu, než se nám konečně podařilo něco vybrat. Ale řekl jsem si, že je to stále málo, pro tak dokonalého člověka. ,,Jestli vás mohu dále otravovat, tak mi to pořád přijde málo. Co by jste mi dál doporučila?" Zamyslela a pak luskla prsty. ,,Jaké má oči? Optala se mě a já jí jak si nechápal. ,,Levé růžové a právě šedé." Za chvíli přišla a přinesla mi růžovo-šedou perlu, která byla v náhrdelníku. ,,To je báječné!" Nadechl jsem se a potom se mi rozzářil oči. ,,Byla to fuška pane. Ale určitě jsme našli to nejlepší ze všeho. Doufám, že vám to vyjde." Mile se na mě usmála. ,,Jo, určitě se mu bude líbit. Moc vám děkuji." Poděkoval jsem jí a čekal, než mi to zabalí. Vyšel jsem před obchod, kde už čekala Ay.  ,,Vybral jsi?" Optala se a já přikývl. ,,No tak Yuu, on bude určitě nadšený."

,,A žily šťastně až do smrti." Zavřel jsem knížku a podíval se s úsměvem na Yuki, která začala tleskat. ,,To bylo nádherné." Objala mě a já ji pohladil po hlavičce. ,,Já ti říkal, že je to skvělá knížka." Zakřenil jsem se a ona přikývla. ,,Moc se mi líbila, ale... přečetl bys mi ještě nějakou?" Nevině se na mě usmála a já si povzdechl. Takže dneska mám dneska jakousi lekci čtení? ,,Tak dobře..." Vydechl jsem ona se rozeběhla ke své malé knihovničce. Vytáhla na štěstí pro mě jednu tenkou knížku a hned si ke mě zpátky přisedla. Začal jsem číst, ale ona mě po chvíli zastavila. ,,Mohla bych ti při tom udělat nějaký účes?" Zakřenila se a já s úsměvem přikývl. Vytáhla si ze skříně svou taštičku se sponkami a gumičky. Začal jsem znovu číst a ona mi na hlavě začala vytvářet různé účesy. Takhle to pokračovalo další hodinu a půl, než jsem dočetl a ve dveřích se objevil Yuu. ,,Tobě to teda sluší." Zasmál se mi a já se mu ani nedivím. Měl jsem na hlavě snad všechny sponky, které tu našla. Všechny mi je sundala a já přešel k Yuuovi, které jsem ho objal kolem krku a on mě kolem pasu. ,,Tak jak jste se tu měli?" Zasmál se a já se jen uchechtl. ,,Četli jsme si a Yuki mi dělala účesy." Usmál jsem se a Yuu mě políbil na čelo. ,,Mám nápad." Řekl Yuu a já zpozorněl. ,,Jaký?" Zvídavě jsem se na něj podíval a on pokračoval. ,,Chtěl bych tě vzít na večeří." Rozzářila se mi očka a začal jsem se culit. ,,To zní úžasně." Přitáhl si mě za bradu a dlouze mě políbil.