Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

46. Mimi kopou

Po nějaké chvíli jsem se vzbudil, protože mě probudila nějaká rána. Okamžitě jsem vstal a vykoukl na chodbu. Byla tam jen Yuki, které upadla nějaká knížka. Usmál jsem se na ni a zvedl ji. ,,Nešiko." Uchechtl jsem se, ale ona uraženě nafoukla tvářičky a odešla. Pokrčil jsem nad ní rameny a nakoukl do pokojíky, abych zjistil, jak to tam vypadá. Je to už natřený a vypadá to nádherně. Nahlédl jsem i do druhého pokoje, ale ty byl natřený jen z poloviny a hlavně tu nikdo nebyl. Asi budou v obýváku. Vydal jsem se do něj a po cestě jsem potkal na schodech zase Yuki, která tam jen tak seděla a listovala knížkou. ,,Copak to čteš?" Zeptal jsem se ji a ona se usmála. ,,To jsem dostala od mamky." Podala mi knížku a já si je rychle prohlédl. ,,Je moc hezká. Půjdeš se mnou do obýváku za ostatními?" Zeptal jsem se jí, ona s radostí přikývla, zvedla se a natáhl ke mě obě dvě ruce. ,,Já chci na záda." Podívala se na mě prosebným štěněčím pohledem, kterému jsem nemohl odolat, ale stejně jsem zaváhal. Neměl bych se namáhat a nosit těžké věci. Ale co, je to jen kousek. To přeci nic není. ,,Tak jo." Přikrčil jsem se, ona si na mě vlezla a pomalu jsem se s ní vydal do obýváku. Všechno je v pohodě, je jak pírko.

Pravda o Nishim? Proč se mu to stalo? ,,Mluv, prosím." Chvilinku jí to trvalo, ale přivolal si nějaký deníček. Podala mi ho otevřený na jedné straně. Vzal jsem si jí a koukal. Byly tam náčrtky lidí, jako je Nishi. Ale jak to říct, takový...divoký. Dlouhé nehty, naježené chlupy, zúžené zorničky a špičáky. ,,Mohu na tebe mluvit?" Byl jsem do toho tak zažraný, ale přikývl. ,Chvíli poté, co tě propustili z nemocnice, tak jsme za tebou jeli do bývalého domu, kde jsi byl a trochu se to vymklo kontrole. Nishi na tebe skočil, protože tě rád viděl a ty ho pořád odstrkoval až jsi mu trochu ublížil. Vzal si Yuki pod krkem a něco se stalo s Nishim. Najednou se po tobě vrhl a vypadalo to, že ti chce něco udělat, ale Aki ho zastavil. Vypadal úplně stejně, jako na těch obrázcích a přečti si tohle." Ukázala na text a já si ho rychle přečetl. "Sphinx, aneb bytosti s kočičími schopnosti. Nejedná se jenom o kočky, ale i o lvi, pumy a další kočkovité šelmy. Jejich schopnosti jsou pořád z větší části neznámé. Jak se mohou stát tím, čím jsou? Jednoduše. Musí se do těla dítěte vpravit speciální látka. Je pouze 80% šance, že to jedinec přežije-" Tak to mi stačí! Jak tohle může někdo někomu udělat!?

Sundal jsem ji ze sebe hned u dveří a společně vešli dovnitř. Seděli na gauči a o něčem se bavili. Přisedl jsem si k nim a na klín jsem si posadil Yuki. Najednou se všichni odmlčeli a koukali do země a různě do stran. ,,O čem jste se bavili?" Usmál jsem se a podíval jsem se na Yuua. ,,Eh... Probírali...jsem...jména." ,,A co na ně říkáš Ay?" Podíval jsem se na ni a ona hned zpozorněla. ,,Jsou moc krásná. Vybrali jste dobře." Usmál jsem se a znova jsem se podíval na Yuua, který nevypadal moc nadšeně. ,,Yuu?" Chytl jsem ho za ruku a on mě objal kolem ramen a políbil mě. Je to zvláštní. ,,Stejně si myslím-." Začala Yuki, ale já jsem jí přerušil tím, že jsem ji začal lechtat. Když jsem se od sebe odtáhli, tak se uraženě zvedla a sedla si vedle Ayaky. Já bych jí přetrhl. Přitulil jsem se k Yuuovi víc a nakonec se zeptal Ayaky a Yuki. ,,Nechtěli by jste něco k pití?" Obě zavrtěly hlavou a já zatahal Yuua za rukáv. ,,Co ten nedodělaný pokojíček? Doděláme ho?" Jen přikývl hlavou a stále se díval do země. Ale vážně, co s ním je? Přivolal jsem si ouška s ocásek a ocáskem jsem ho začal lechtat na ruce a tváři. ,,Yuu, no tak? Copak se děje?" Podíval se na mě a odtáhl se. ,,Pomůžeš mi s tím pokojkem?" S radostí jsem přikývl a oba jsem se zvedli. Yuu si s Ayakou vyměnili zvláštní pohledy a vydali se za mnou do pokojíčku. Tahle situace mě začíná děsit. Co se děje? Proč je Yuu tak zamlklý a vážný?

,,Yuu? Jsi v pořádku? Asi toho bylo moc. Omlouvám se. Nechtěla jsem tě vystrašit." Začala se mi hned Ayaka omlouvat, ale já ji zastavil. ,,Jsem rád, že to vím. Prosím, řekni mi, stane se z mého Kocourka...tohle?" Z jejího výrazu jsem nic nevyčetl. ,,Sama nevím, co tohle všechno obnáší. Stali se to jenom jednou, ale může zase. Má stejný záchvat jako já. Beru jeden lék, aby se to nedělo, ale není 100%. Mohu ho Nishimu-" ,,Ne! On se o tom nesmí vůbec dozvědět! Bál by se potom o děti, že by jim ublížil. Já se o něj postarám. Zvládnu to. Musím." Dala mi ruku na rameno a usmála se. ,,Jsi úžasný člověk Yuu. Moc vám to přeji. Jo a...až dorazím domu, tak ti pošlu jeden zápisník. Je to o všech lidech se schopnostmi. Mohlo by se to hodit. i ty narozeniny ti pošlu." Já nejsem úžasný člověk Ayako. To ty tu děláš všechno pro nás. Silně jsem jí objal a neubránil se menší slzičce. ,,Děkuji."