Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

19.Part To bolí!

,,Notak Nishi, přestaň už brečet. Máme si tu přeci užívat, tak se zhluboka nadechni, já ti utřu slzičky a jdeme si užívat. Dobře?" Pokýval, já mu otřel slzičky  a usmál se na něj. Úsměv mi vřele oplatil. ,,Máš je už vyfocený?" ,,Ne, ještě ne. Ještě ty tygry.” Mrkl jsem na něj a čekal, až si je vyfotí. Když jsem tak na něj koukal, tak mě taky něco napadlo. Vzal jsem foťák a taky ho párkrát vyfotil. Ten mě zabije, až to zjistí. ,,Jsem hotov, můžeme jít dál.” Prohlásil Kocourek a hnal se ke mě. ,,Kam by jsi si to představoval teď?” Oba jsme se zamysleli a na ráz řekli. ,,Zmrzlina!” Museli jsme se smát, tak jsem ho vzal za ruku a stáhl ke stánku se zmrzlinou. ,,Hello, please one ice-cream cookie and…” ,,Co si dáš zlatí?”

,,Čokoládovou!” Přilepil jsem se na Yuuovo ruku a vyčkával na zmrzlinku. ,,Tak tady máš.” Podal mi Yuu kornout a já se po něm chňapl. ,,Děkuju!” Yuu zaplatil a my jsme se vydali dál. ,,Kam půjdeme teď?” Vyzvídal se a křenil se na Yuua. ,,Hm… Co třeba kouknout se do tamhle toho výběhu, až to sníme.” Nadšeně jsem přikývl a začal jíst zmrzlinu. Byla opravdu skvělá. Akorát slaďoučká, ale ne tak jako je Yuu. Začal jsem se nad touto myšlenkou culit a Yuu se na mě podíval. ,,Na copak myslíš?” S rozzářenýma očkama jsem se na něj podíval a odpověděl. ,,Na tebe!”

,,Ale, to je hezkéé.” Naklonil jsem se k němu a políbil ho na tvář. Kocourek se začal víc červenat a byl rudý už jak rajčátko. ,,Tady mi někdo rudne, až je jak přezrálá jahůdka.” Kocourek sklopil hlavu a vyšpulil rtíky. ,,Já mám snědeno, tak co, jdeme někam?” Kocourek pokýval a šli jsme do výběhu, kde bylo ptactvo. ,,Chceš si je nakrmit?” ,,Jasně!” Podal jsem mu nějaké jídlo, které jsem vzal z automatu a podal mu ho. Začal jsem si ho fotit, jak je krmí a musel jsem se nad tím pousmát. ,,Tady máš Yuu-kun, taky si je nakrm.” Podal mi zbytek granulí a já si je taky nakrmil. ,,Kam půjdeme teď?” Optal se mě Kocourek a mě napadlo, když už je skoro čas oběda, tak se půjdeme najíst. S tím Kocourek souhlasil a šli jsme se najíst.

Došli jsme k jedné restauraci, kde jsme si sedli dozadu k oknu. Po chvíli k nám přišla nějaká servírka a podala nám menu. Oba jsem v něm listovali a po chvíli jsem byl už rozhodnutý. ,,Tak já už mám vybráno. Co si dáš ty?” Yuu se zamyslel a řekl. ,,Možná tenhle salát.” Ukázal na obrázek a já vyjekl. ,,Hey! Ten jsem chtěl já!” Začal jsem se smát a Yuu se na mě udiveně podíval. ,,,Taky?” Rozesmál se a k nám znova přišla ta servírka. Yuu to začal objednávat a já jenom seděl a usmíval jsem, protože jsem nerozuměl vůbec nic.

Objednal jsem nám ty saláty. Kocourek se na nás nechápavě koukal a mě došlo, že nám vůbec nerozumí. Asi po čtvrt hodině nám ho přinesli a i s pitím. ,,Dobrou chuť Kocourku.” Oba jsme se pustili do jídla a bylo to strašně moc dobrý. Ale stejně nejlepší bylo, když Nishi dopil pití, tak přišla servírka a dolila mu ho. Kocourek na ní koukal a ta se na něj usmála. ,,Tady ti ho dolívají zdarma.” Odpověděl jsem mu na otázku, ikdyž se neptal. ,,Aháá.” Zasmál se a pustil se dál do jídla. Když jsme dojedli, tak jsme šli zase dál. Tentokrát jsme šli na nějaké atrakce. A hned jako první byl člun, který nás vezl po řece, kde byli různé překážky a mohla nás tam pocákat voda.

Vypadalo to opravdu dobře, ale nebyl jsem si jistý, jestli je to dobrý nápad, protože tu nemáme s sebou nic na převlečení a já vodu moc nemusím. ,,Půjdeme?” Chytl mě Yuu za ruku a já přikývl a rozešel se s ním k pokladně, kde to Yuu vyřídil a já nervózně přešlapoval na místě. ,,Copak Kocourku?” Pohladil mě Yuu po tváři. ,,Vůbec nic, jen se nemůžu dočkat.” Zakřenil jsem se, chytl ho za ruku a vláčel ho za sebou ke člunu. ,,Tady je někdo nedočkavý.” Uchechtl se Yuu a já se na něj zašklebil. Nasedli jsem do člunu a Yuu nás posadil do první řady. Jen co jsem dosedl, tak mě Yuu připoutal bezpečnostním pásem, který pevně utáhl. ,,Aby si mi nevypadl.” Vyplázl na mě jazyk a já se jen začal culit.