Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

51. Jsme přátelé. Ne?

Ne, já to nedávám, já u-už nemůžu. ,,Co budeme dělat!?" Vyjekl jsem a ona se jen zašklebila. ,,Mno...Mohli by jsem zkusit, jestli ho nevzal k sobě domu-" ,,Dobře, tak se tam teleport-" ,,Ne! Už když jsem se teleportovala sem, tak se mi to zas tak moc nepovedlo. Pojedeme autem." Přikývl jsem a rychlím krokem jsme došli k mému autu. Sedl jsem si za volant a rychle jsem se rozjel směrem k jeho domu. Bydlí na druhé straně města, ale touto rychlostí jsme tam byli hned. ,,Ay, co když tam nebude?!" Jsem zoufalý. ,,Yuu, neboj se." Otočil jsem se na ni a on přistoupila ke dveřím, které vykopla. V domě byla tma. Vypadalo to tu, jako kdyby tu už nikdo měsíce nebyl. Prach, bordel, špína a zápach... jak v prádelně. Strašně vlhký. Vytáhl jsem z kapsy mobil a posvítil s ním, aby jsme viděli aspoň na krok. Kocourku promiň, kdybych to věděl, tak jsem s ním tenkrát šel.

Yuu...Takového už tě nechci vidět. Vypadá strašně. ,,Yuu, tady nic není." Řekla jsem potichu, ale on zavrtěl hlavou. ,,Ne! On tu bude! Já to vím." Začal zběsile pobíhat po domě a mě došli nervy a praštila jsem a to zavinilo to, že omdlel. Promiň. Ale musíš se uklidnit. Vzala jsem ho do auta a odvezla k sobě. Sui mi s ním pomohla a já hned vzala telefon. ,,Zdravím Chelsee. Mike unesl dalšího. Víš co máš dělat. Svolej všechny, potřebujeme na to všechny z agentury. Děkuji ti moc krát." Tohle mu nedaruji! Zase jsem nasedla do auta a jela do agentury. Tohle mu neprojde. Jakmile jsem tam dorazila, tak už se všichni sešli a mi to začali řešit. Skončili jsme až další den s výsledkem. Kad nám pomohl najít jednu lokalitu a já hned jak jsem se vyspala, tak jsem si jela domů pro nějaké věci, které se budou na tu akci hodit. Yuu už byl vzhůru a doslova převrátil celý den vzhůru nohama. ,,Yuu! Už se uklidni!"

Probral jsem se v nějaké měkké posteli, ale když jsem otevřel oči tak jsem měl před před nimi černo. Okamžitě jsem se rozkoukal a hned jsem stál na nohou. Jsem u Ayaky a e den! Ona mě-! Skoro jsem rozrazil dveře, když jsem vyběhl ven a zamířil k ní do pokoje. Není tu. Po chvíli do pokoje přišla Sui a začal mě uklidňovat. Byl jsem tak zmatený, ani nevím, co se stalo. Mám ve všem takový zmatek ,,Uklidněte se, Slečna-" ,,Mě nezajímá!" Zařval jsem z plných plic, co ji donutilo, odstoupit. ,,Pane, ale Slečna-" ,,Nezajímá mě to! Usnesli celou moji rodinu a ani nevím co se stalo, co s ním je, kde je-!" Ječel jsem přes celý patro, že mě museli slyšet i lidi venku. ,,Ona se snaží!" Vyjela na mě Sui a mě se na ni zastavil pohled. Najednou se ve dveřích objevila Ayee a chytla rozklepanou Sui za rameno, aby se uklidnila. ,,Máme ho? Kde je? Co se stalo? Proč jsem tady, do hajzlu a nehledáme ho?!" Hysterčil jsem a byl rozzuřený. Co když mu právě teď ubližují. Co když se mu snaží...Co když mu udělají něco s bříškem. Panikařím, jsem na konci svých nervů.

,,Tak a dost Yuu! Tohle hysterčení mě nebaví! Kdyby jsi nechal tady Sui mluvit, tak by ti řekla, že jsme měli kvůli tomu schůzi!" Klidně ať si na mě křičí a řve, ale na Sui nikdo nebude zvedat hlas. ,,Tak jak? Jak to dopadlo? Kde je?" Pokud bude takhle jančit tak to nikam moc nepovede. ,,Yuu, já vím, že je to pro tebe v téhle situaci moc těžké, ale prosím, snaž se být v klidu. Nic se tím nezlepší, když budeš vyšilovat. My Nishiho najdeme, to ti slibuji." Dobrý, trochu už se uklidnil. ,,Našli jsme jednu lokalitu, kde by mohl být, ale není to na 100%. Hned tam jedeme, jedeš s námi?" Že se vůbec ptám. Zběsile přikývl a zvedl se. ,,Počkej chvíli, vezmu si jenom pár věcí." Pokýval hlavou a já Sui vyvedla z pokoje. ,,Moc se ti za něj omlouvám Sui, takhle vyklepanou jsem tě ještě-tedy jednou ano, ale to bylo vše. Tak si běž odpočinout." Usmála jsem se na ní a na poslední chvíli mě zastavila. ,,Vraťte se prosím v pořádku slečno." Neboj se Sui.

Přešlapoval jsem z místa na místo. Stále jsem myslel jen na to nejhorší. Co když mu něco dělají. Chytil jsem se za pusu a do očí se mi vlili slzy. ,,Yuu, jdeme." Okamžitě jsem se rozešel za ní a nastoupil s ní do auta, které bylo před branou. Rozjeli jsem se se a po chvilce jsem vyjeli z města. ,,K-kam to jedeme?" Pokoušel jsem se mluvit klidným hlasem, ale copak to jde? ,,Měl by být někde za městem." Rychle vyhrabala z tašky svůj mobil a najela do nějaký aplikace, která ji vyznačovala cestu, ale nebyla to obyčejná navigace. Nezajímal jsem se co to je, ale kam nás to vede. Ještě nějakou dobu pojedeme. V tom autě jsem se postupně uklidňoval. Bolela mě hlava. Pomalu se mi až zavírali oči, ale nemohl jsem si dovolit spát. ,,A-Ayee, co se rozebíralo na té-" Přerušil mě výbuch. Obrovský výbuch kousek od nás. Naše auto se zakymácelo a Ay se rozjela nejrychleji jak to šlo. Když jsem se otočil, tak kus cesty byl pryč. Pískalo mi v uších. ,,Jsi v pořádku?!" Zakřičel jsem a držel si jednou rukou ucho.