Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

60. Už ti nevěřím

Nechci ani pomýšlet, co jsem včera dělal. Tak moc mě bolí hlava. Nishiho jsem v posteli neměl, zřejmě už vstal. Mám opravdu pocit, jakoby mi hlava měla puknout. Včera jsem to asi hodně přehnal. Postupně mi i začali skákat vzpomínky, co jsem vlastně udělal. Jsem fakt idiot. Musím se mu omluvit. Chudáci děti, prvně nás slyšeli křičet. Nishi opravdu zuřil, ale měl pravda. Přijdu po celém dni a chci o ojet. Tohle už vážně není normální. Měl bych se hlídat. Vydal jsem se pomalu tedy do kuchyně, kde se linula nádherná vůně. Je to doba, co jsem naposledy vařil. Vešel jsem do kuchyně a uviděl tam Nishiho. Chtěl jsem si promluvit. Chápu to, ale nesmím mu nic říct o tom domě. Přeci jen je to pořád tajemství. Chtěl vědět, proč jsem přišel pozdě, co jsem dělal. Já ti nechci lhát Zlato. ,,Byl jsem s Rinem. Potvrdí ti to. Museli jsme zařizovat vážně smlouvy. Nešlo to už odložit. Jednalo se o jeden pozemek. Museli jsme tedy jet za toi paní, co ten pozemek vlastní a dohodnout se. Což mě přivádí k tomu, že dneska budu muset do práce. Když jsme skočili, tak mě Rin vytáhl na skleničku. Jo a potkal jsem tam Siona s nějakým klukem. Konečně se ten moula odvázal a někoho si našel po....Akiho smrti." Snad mu to výdrží a nebude to zas jenom na noc. Koukal se na mě celou dobu. Nakonec vstal a přešel ke mě. ,,Yuu..." Myslel jsem si, že mě chce obejmout nebo se mi omluvit, ale to jsem byl těžko na omylu. Dal mi facku a to takovou, že jsem se zakymácel. Vykolejilo mě to a to dost. Opravdu ta facka nebyla malá.

Poslouchal jsem ho celou dobu. Prý nějaký pozemek. Nevěřil jsem mu to. moc jsem chtěl, aby to byla pravda, ale...dělá úplně to samý, co Yuzu když lže. Hraje si s prsty. Proč mi ale lže? Co skrývá? Proč to jednoduše neřekne. Já by jsem to pochopil. Lhal celou dobu. To bolelo více, ale pak přišla řeč na Siona a to, že si někoho našel. Nevadí mi to, jsem za to rád, ale ten styl, jak to Yuu řekl. Nevydržel jsem to. Přešel jsem k němu a vrazil mu facku. Jsem naštvaný, ale je mi do breku. ,,Takže až já taky chcípnu, tak si najdeš za mě náhradu?! A přestaň mi už sakra lhát! Já bych všechno pochopil, ale tohle to tvoje lhaní nesnesu! Tak co?! Máš někoho jiného?!" Křičel jsem na něj. Nešlo to jinak. ,,Nishi...neblbni. Nikoho nemám. Jedině tebe. Nikoho nechci." ,,Proč jsi tedy pořad pryč?! Lžeš! Hraješ si s prsty!" Už brečím. Nechci na něj křičet. Tak moc nechci, ale on mi nedává jinou možnost. ,,Nejsem pořád pryč Zlato-" , První krůčky Kaori? První slovo Akiho? Oblíbená hračka Yuzua?" Zasekl se. Věděl jsem to. Nic z toho nevím.

Uznávám, chyběl jsem u spousty důležitých momentů, ale to jenom proto, aby jsme se měli lépe. Pořád jsem se držel za zasaženou tvář. Bolí to. ,,Vím! Chyběl jsem u toho, ale to na tom nic nemění a už vůbec ne to, že někoho mám. Chci jenom tebe!" Proč si to myslí? Ví, že by jsem to nedokázal a ani po jeho smrti. Radši by jsem šel hned za ním. ,,Dokaž to." Dokázat, jak? On mi stejně nebude věřit. ,,Svlíkni se." Čekal jsem protesty, ale hned to ze sebe shodil a sedl si na mě. To šlo lépe, než jsem čekal. Je to taky věčnost, co jsme spolu spali. Nebyl čas, ale teď se mi tu nabízí, tohle nemůžu zahodit. Líbal jsem ho opatrně na rtech a vyhrávat nadvládu s našimi jazyky. Rukou jsem se blížil k jeho klínu a na podbříšku ho šimral. Usmál se u toho. Děkuji. Nám opravdu není přáno mít sex. Zvonil mi telefon. Ignoroval jsem ho, ale potom, co se ozval už po třetí, tak jsem ho zvedl. ,,Dobrý den pane Luciel. Už mám ty kličky, takže si pro ně můžete přijet. Jsem u sebe v kanceláři." Klíčky! Konečně. Neváhal jsem. Omluvil jsem se Nishimu, že v práci to v práci hoří a vypadl z domu. Zitre už tam klidně můžeme bydlet. Já se tak moc těším.

Seděl jsem tam ještě dlouho potom, co odešel. Nemohl jsem tomu věřit. Už zase. A teď uprostřed...tohohle. Oblékl jsem se zpátky a šel za dětmi. Kaori se dívala na pohádku. Yuzu si hrál se stavebnicí a Aki koukal do země. Tohle mě už vážně ničí. Bůh ví, kdy přijede. Vzal jsem telefon a zavolala Ayee. ,,Ahoj!" Aspoň někdo je nadšený. ,,Ahoj Ayee. Mohl by jsem tě poprosit o laskavost? Mohli bychom u tebe dva dny přespat?" Ať aspoň jsou děti s někým. ,,Jo. Asi mi to vysvětlíš potom, co? Klidně přijeďte." Popadl jsem tedy tašku a dal do ní potřebné věci, jako oblečení hygienu a plyšáčky. ,,Děti! Jedeme k tetě Ayee." Zavolal jsem vesele a dodal. ,,Zastavíme se zítra v ZOO." Oni to tam milují. To hned bylo nadšení. Jsem rád. Vzal jsem nás všechny do auta a ještě nechal na lednici malý vzkaz. Odřídil jsem k Ayee, která nás hned velice ráda přivítala. ,,Bábí!" Zavolal Aki a opatrně k mamce šel. ,,Ahoj Zlatíčko. Pojďte dovnitř. Ráda tě zase vidí Nishi. Ani jsem tě včera neviděla." Mamka mi pomohla odnosit věci a Ayee si mě odchytla. ,,Mami? Pohlídala by jsi je?' Kývla hlavou a během chvíle byka pryč. ,,Dáš si víno?" Jo, proč by ne. Uvolní to. ,,Povídej, co se stalo." Kde začít. Začal jsem od začátku, jak nás Yuu nechal doma a skončil u rozděleného sexu. Jediné, na co se zmohla byl povzdych. ,,Nishi, děláš ukvapený závěr. Má hold více práce, ja vím, o čem mluvím." ,,Ahoj Kade." Usmál jsem na něj a on si přisedl. ,,Kdyby tohle dělala Aya pokaždé, když jsem pryč, tak by ze mě asi byla ovesná kaše ke snídani." Všichni jsme se tak moc začali smát. Tohle mi chybí...společnost. ,,Co jsi mu tam vlastně nechat za vzkaz?" Jeden trochu krutý. Uží si samotu. Poznej, co to je. Vrátíme se zítra. ,,Už ani nevím. Něco ve smyslu, že jsme pryč." Usmál jsem se na ně a pokusil, aby to neznělo nevěrohodně. ,,No nic. Já musím. Slíbila jsem Yuki, že ji pomůžu a tréninkem." 

Byl jsem tak nadšenej. Konečně budeme mít dům, který si zaslouží. Dojel jsem za ní do kanceláře a běžel tam. ,,Dobrý den!....Já...mám schů-zku..s-” ,,Zdravím Yuu. Pojďte, mám to tu pro vás. Pojďte ke mě.” Je to! Díky bohu! Šel jsem se ní a výtah nás vyvezl do 34 patra. Tady je to sakra velký. Hlavně, že jsme obchodní partneři a ne konkurence. ,,Taaak...tady to máte. Dvoje klíčky a tady je heslo od bezpečnostního alarmu. Ať se vám tam líbí.” Rychle jsem si je vzal a děkoval. Nishi z toho bude nadšený. Musím tam hned jet. Stěhujeme se ještě dnes. Vyběhl jsem ven a hned jel domů. Bylo to tam asi dvě hodiny cesty, ale sotva co jsem vyjel, tak jsem píchl. Ne! Proč zrovna teď?! Než přijede odtahovka, tak to potrvá. Popadl jsem telefon a zavolal Sionovi. ,,Brácho-” ,,Yuu, rušaah rušíš. Hodněahhh.” Típl jsem to automaticky. To jsem nepotřeboval slyšet. Ale, jak se dostanu domů?

,,Půjdu s tebou. Chci vidět, jak ty vaše souboje vypadají a hlavně proč přijdete pomlacený, holky." Oba se na mě koukli a já řekl, že tu zůstanu. Stejně se blíží večer. Vydal jsem se tedy za dětmi. Všichni si hráli u Yami v pokojíčku. Vzal jsem si na klín Akiho, který byl opodál. ,,Y-Yuu?..." Asi se tati nenaučí říkat. Nikdy nám neřekl jinak, než jménem. ,,Tatíne...je v práci. Musí pracovat, aby jsme se podle něj měli dobře." Nikdy se moc neusmíval, to byl prostě Aki. Moc na něj emoce nebyli znát, ale teď měl slzy na krajíčku. ,,Nebreč~ Všechno bude dobrý." Otřel jsem je rychle a utišil a ho. ,,Tatínek brzy přijede a slibuji, že si s tebou celý den bude hrát." Slíbit to můžu, ale jestli se to splní. To je těžší. ,,Večeře!" Ze dveří vykoukla Sui a já s dětmi šel me stolu. Za nedlouho přišel i Kad s Ayee a Yuki. Museli jsme se všichni smát. Kad měl celý obličej od špíny a vlasy do všech stran. ,,Ahoj strejdo." ,,Ahoj Yuki, co jste mu provedli?' Optal jsem se, když si sedli. ,,Trénovala jsem s mamkou, abych se mohla dostat na G.W. a možná to trochu zasáhlo tady tátu." Je opravdu hezké, že je Yuki přijala za rodiče. ,,G.W.? Co to je?" Na to se Ayee flákla do čela. ,,Něco jsem ti zapomněla úplně říci Nishi. Jak mám tu knihu o nás uživatelech, tak když mi jí kdysi Misa, říkala, že kniha se dokáže aktualizovat. Já si doteď myslela, že je to automatické, ale nebylo. Musela jsem to udělal nějakým zaříkadlem. Najednou tam naskákalo tolik jmen. Nishi, je jich tam přes 500! Začala jsem to zjišťovat více a dozvěděla jsem se o škole. G.W. zkratka pro Guard Wings, škola pro lidi se schopnostmi. Zná ji strašně moc lidí, ale dovnitř se nikdy nikdo nedostatek bez schopností. Zkoušky jsou tak nastavené, aby je neprošli. Ale i tak, projde možná jenom 5% z uchazečů. A Yuki se tam hlásí." To je báječný. ,,Šlo by tam přihlásit Kaor-" ,,Všechny jsem je už přihlásila. Věděla jsem, že budeš chtít, aby tam šli. Yami už je taky." Úžasné, doufám, že se tam dostanou.

Díky bohu, že existuje Rin. Proč mě nenapadl ihned? Jsem blbec. Přijel pro mě a odvezl mě domů. ,,Díky, jsem tvým dlužníkem. Nechceš jít na kafe?" Nabídki přijal a šel se mnou dovnitř. ,,Zlato! Jsem doma! Máme návštěvu!" Nic se neozvalo. Asi zřejmě spí. Většinou tak kolem osmé už jdou děti spinkat. ,,Sedni si zatím. Jdu udělat kávu a přivedu Nishiho." Vběhl jsem si kuchyně a začal mu připravovat kávu. Jal ho znám, tak jsem mu tam kápl pár kape likérku a šel pro Nishiho. Zaťukal jsem na dveře a vešel. ,,Zlato. Je tu Rin. Pojď dolů." Nikde nebyl. No jo, spí u Kaori. Šel jsem k potichu do pokojíčku, ale ani ona tam nebyla. Že by u kluků? Ale...tady taky ne. Kde jsou? Třebas jeli na nákup. ,,Rine! Nikdo tu není. Asi jeli na nákup." Přinesl jsem nu kafe a on pozvedl hlavu. ,,Nejeli." Podal mi nějaký kus papírku. ,,Co to je?" Byl napsaný Nishiho rukou.
Uží si samotu. Poznej, co to je. Vrátíme se zítra. Oni...jsou pryč? Beze...mě? Kam? Proč? Proč mi o tom nic neřekl?

*Přiznám se. Moje úplně první plány s tímto příběhem nebyli moc velké, ale když jsem viděla, že se to i chytlo, tak jsem si řekla, že to dám aspoň do 60.dílu. A dneska...pořád ještě neplánuji konec. To jen díky vám a vaší podpoře. Děkuji ji vám všem.*