Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

27. Nikomu to neříkej

Řekl jsem si, že by nebylo špatné, že bych šel navštívit Nishiho s J.J. a to bych měl ještě vědět, co se tam stalo. Sotva jsem přišel na zahradu, tak jsem uslyšel strašnou ránu a ozvalo se to ze zahrady. Hned jsem tam běžel a uviděl J.J. která ležela na zemi, vedle zlomeného stromu. ,,J.J." Křikl jsem a já se zhrozil. Co se tu stalo?! ,,Sui!" Zakřičel jsem a hned za chvíli se objevila vedle. ,,Ježiši kriste! Slečno!" ,,Jsem v pohodě. Nejsem domeček z karet." Odbila nás, vstala a odešla pryč. ,,Paličatá jako vždycky." Poznamenala Sui a já se zasmál. ,,Bohužel. Ale ta rána by chtěla ošetřit." ,,UŽ SE STALO!!" Uslyšel jsem křikl J.J. a povzdech si. ,,Dáte si něco k jídlu Aki?" Zavrtěl jsem hlavou a šel do domu. Rád bych viděl Nishiho. Chtěl jsem vstoupit do jeho pokoje, ale bylo zamčeno. Zaťukal jsem a z pokoje se ozvalo nějaké bouchnutí. ,,Jdi pryč Ay!" Ach jo, co se tu zase stalo. ,,To jsem já Aki."

Po tom, jak mě Ayaka odnesla do pokoje, tak jsem byl i rád, že tu jsem, ale pak někam odešla a já se převalil na bok zády ke dveřím. Bylo mi pořád nějak špatně, ale pomalu to přecházelo. Zavřel jsem oči a přikryl se peřinou, která byla vedle mě složená. Z venku jsem pořád slyšel nějaké rány a nakonec i kroky, které směřovali k mému pokoji. Dveře do pokoje se zavřeli, ale já se neobtěžoval otočit se. Pak jsem ucítil, jak se za mnou postel prohla a někde se ke mě přibližoval. Nakonec ten někdo začal stahovat ze mě peřinu a to mě donutilo se otočit. Byl to Mike. ,,N-nech mě být..." Zakňoural jsem a pokusil se ho odstrčit, ale on vzal mou ruku a chytil mi jí za hlavou. ,,Proč to děláš?" Zeptal jsem se a on se ke mě naklonil. ,,Chci si vyskoušet to, kvůli čemu mě Yuu nechal. Věř mi, že jsem si ho držel dlouho i s jeho bráchou." ,,Tch.... Sklapni!" Zasyčel jsem mezi zuby a on se na mě překvapeně podíval. ,,Ty snad k němu pořád něco cítíš?" Odmlčel jsem se a odvrátil pohled. ,,No výborně, takže tu mám pro tebe nabídku. Buď teď budeš držet, nebo si zlost vybiji na Yuuovi. Co říkáš?" Odporně se usmál a mě do očí vběhli slzy. Co mám dělat? Jsem příliš oslabený na to, abych se ubránil. Opatrně jsem přikývl a Mike se přitiskl na mé rty, ale najednou ho přerušilo něčí klepání. ,,Pošli ji pryč." Zaváhal jsem a nakonec zakřičel. ,,Jdi pryč Ay!" Z mého hlasu byla slyšet zoufalost, ale i únava. ,,To jsem já, Aki!" Podíval jsem se na Mika a ten se mi díval přímo do očí. ,,Pořád se můžu zvednout a jít za ním". ,,Odejdi!" Zakřičel jsem na Akiho, ale nevypadal, jako kdyby byl na odchodu.

Hm...asi je hodně naštvaný. Ale tím to nevyřeší, že se tak bude zavírat. ,,Nishi, chci si jenom popovídat. Klidně i přes dveře, ale tím nic nevyřešíš! Prosím...otevři ty dveře!" Sakra, co tam dělá, že mi ani neotevře. ,,Vypadni!" Ach jo...Co mám dělat, on ty dveře neotevře. Jak ho mám donutit? Teleporotvat se nemůžu, protože bych skončil při nejlepším někde na střeše. Ty mi teda dáváš Nishi. Kdyby nebyl aspoň roztomilý, tak...ach. ,,Pokud ty dveře neotevřeš, tak je vyrazím!" Vyhrozil jsem mu a bouchl do dveří. Nic jsem neslyšel, bylo tam ticho. Doháje Nishi! Otevři ty dveře! Zkoušel jsem ty dveře nějak otevřít, ale nešlo to. Vyrazit tu dveře nemůžu. J.J. by mě ještě zabila. ,,NISHI!" Ta ignorace mě už iritovala. Přemýšlel jsem, jestli mám jít za J.J. aby mi tu s ním pomohla, ale to by se naštvala a ještě by jí bylo hůř, než je teď. Sui by to nevyšlo stejně jako mě a byla by na tom možná hůře. Tak co mám dělat? Napadlo mě, že bych mohl vylézt oknem, ale pokud bude mít zavřený okno, tak neuspěji. Kašlu na! Vykopl jsem seriózně dveře a byl už dost naštvaný. Ale když jsem spatřil Nishiho, tak mi spadla brada na zem. ,,A..em...Ni...shi..."

Aki ještě nějakou dobu něco říkal za dveřmi a bušil do nich, ale to Mika neodradilo a začal se po mě sápat. Dostal se mezi moje nohy, ale nepřestával mě líbat. Polibky jsem mu oplácel, protože jsem si nedovolil ani pomyslet na to, co by mi udělal, kdyby ne. Začal mi šmátrat pod tričkem a já ho chytil jemně kolem krku. Ruce mi chytl, dal mi je za hlavu a opřel se o ně, abych se nemohl ani hnout. Pak se ode mě odtáhl a začal líbat na hrudi a pomalu směřoval ke gumě mých tepláků. Do očí se mi vlily slzy a jedna mi i stekla po tváři. Já to nechci... Pak jsem se lekl jedné velké rány, když Aki vyrazil dveře, ale s Mikem to vůbec nehlo. Jen se na něj otočil a ušklíbl se. ,,Jdeš nevhod... Nebo se chceš přidat?" Mike si Akiho projel pohledem od ucha až k patě a ten se jen zamračil a podíval se na mě. Slzy mi stékaly po tváří a já se propadal do země hanbou. ,,OKAMŽITĚ OD NĚJ ODSTUP!" Zařval Aki a Mike se jen narovnal a s překvapeným výrazem se na něj podíval. ,,To mi chceš říct, že se tě mám bát?" Zasmál se a Aki se napřáhl a vrazil mu jí, když to Mike nečekal. Já jsem k sobě okamžitě přitáhl nohy a stáhl si tričko dolu. Pak jsem se opatrně odplazil ke kraji postele k Akirovi a pak se postavil a dokymácel jsem se až na chodby, z které jsem chvíli vše sledoval.