Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

28.Part Závislost

Vzbudil mě nějaký hluk a tak jsem zamžoural očima a zjistil, co se děje. Když jsem zjistil, že ležím na Akiho hrudi, tak jsem rychle vylítl na druhu stranu postele a nechal zmizet uši. ,,Neboj, všechno je v pohodě." Protočil jsem očima a lehl si zpátky, ale tentokrát na druhý konec postele. To probuzení hlukem mě celkem podráždilo, takže jsem měl už od samého rána špatnou náladu. Cítil jsem, jak se postel prohnula a Aki někam odešel. Otočil jsem se za sebe a prohlédl jsem celou místnost. ,,Tch..." Znaveně jsem se zvedl a i se svým polštářem jsem se odebral k sobě do pokoje, kde jsem si dal lehkou sprchu a pak jsem otevřel okno a vyndal si krabičku cigaret. Měl jsem chuť si zapálit, ale nebyl jsem si jistý. Chvíli jsem na tu krabičku hleděl a nakonec jsem si jednu cigaretu strčil do pusy a jen tak se díval z okna. Pak jsem sáhl vedle na stolek pro zapalovač a zapálil jsem si.

Odešel jsem do pokoje za J.J. a ta mi tam začal vysvětlovat, co se jak má. ,,Takže..Našla jsem to. Nishi je opravdu unikátní. Je možné, že taky bude mít nějakou schopnost, ale to spíš jako ty kočičí. Trval to dlouho, ale našla jsem to." A zřejmě nespala. Měla kruhy pod očima, vlasy do všech stran a na stole hrnky Kafe. ,,Jdi spát proboha, tohle není normální." Rozkázal jsem jí a ona napovel spadla do postele a spala. To bylo rychlejší, než jsem si myslel. Vydal jsem se do pokoje za Nishi, ale ten tam nebyl. Asi šel vedle. Převlékl jsem se do civilu a šel zase domů. Doufám, že Nishi  zase nic neudělá. Po tom včerejšku hlavně, on takový prostě není, jen se tak snaží tvářit. Doma jsem neměl co dělat, takže jsem šel za Yuuem. Chudák, když si pomyslím, že Yuu ho stále miluje a Nishi ho podvedl. Je mi Yuua líto.

Dokouřil jsem a nedopalek jsem vyhodil z okna. Převlékl jsem se do něčeho jiného, ale ve výsledku to byli zas tepláky a tričko zase vše v černém. Rozešel jsem se po chodbě a nakukoval do místností, jestli někdo někde není. Našel jsem jen spící Ayaku. Byl na ni vtipný pohled. Ležela v posteli, plné papíru, úplně tuhá. By mě zajímalo, co to tu celou dobu dělala. Opatrně jsem vešel do místnosti a dával jsem si pozor na to, aby jsem nešlápl na žádný papír. Na stole leželi nějaké papíry pěkně složené a tak jsem se podíval co to je? Psalo se tam jen o nějakých organizacích s mocí a ještě nějaké jiné blbosti, které mě nezajímali. Rozhodl jsem se, že se dojdu najíst. Naposledy jsem měl jenom včera snídani. V jídelně byly už připravené talíře a skleničky, tak jsem si sedl ke stolu s mobilem a vyčkával na snídaní. Zkontroloval jsem si všechny zprávy a hovory, ale nic nového. ,,Dobré ráno, Nishi." Pozdravila mě Sui. ,,Dobré.."

,,Ahoj Yuu, vypadáš děsně." To je opravdu hezké říct člověku, který je právě fyzicky a psychicky na dně. Co by se ale stalo kdyby věděl, že ho Nishi podvedl. ,,Jak se máš?" Optal se mě a já mu řekl, že žiju. ,,Byl jsi někdy teď u Ay?" ,,Dneska jsem tam spal. Proč pak?" Asi se neptá jen tak. ,,Nishi se bojí bouřek a včera jedna byla. Tak jsem chtěl vědět, jak na tom byl." To je strašně hezké, že se o něj stará. Mám mu to říct nebo pomlčet. ,,Víš Yuu...Nishi ke mě v noci přišel, protože se bál. Tak jsme spolu usli v posteli. Řek mi, jak jsi ho utišoval ty a zabralo to. Tak asi takhle." Čekal jsem, že na mě bude ječet, ale on se jen usmál. ,,Děkuji Aki. Jsem rád, že na něj dáváš pozor." Aspoň se pokouším, ale kdyby jsi věděl pravdu...Tak by to s tebou seklo.

Sui mi zanedlouho donesla snídani a já ji poděkoval. Dneska byla omeleta a byla dost dobrá. Jen co jsem dojedl, tak jsem se vydal zpět do svého pokoje, kde jsem se převlékl do kalhot a ještě jsem si vzal bundu. Venku byla docela zima. Rozhodl jsem se jít zpátky k Rinovi, protože jsem věděl, že budu chtít za chvíli další dávku. Když mi hlavou proběhlo slovo dávka, tak mi přeběhla po celým těle husina. Do kapes jsem si nastrkal všechno potřebné, co jsem potřeboval a vyšel jsem na chodbu, kde jsem si zapl zip u bundy. ,,Kam jdeš?" Ozvala se kousek ode mě Ayee vukukující ze dveří svého pokoje. Asi jsem jí musel vzbudit, ale teď se musím odtud nějak chytře dostat, aby mě tu nezamkla v pokoji a nepustila ven. ,,Pryč." Odsekl jsem a rozešel se ke schodům. ,,V žádným případě!" Chytla mě za krkem a odtáhla k sobě do pokoje, kde už žádné papíry nebyly. Posadila mě na postel a postavila se přísně mezi dveře. ,,Kam jsi chtěl jít." Pokusím se jí to vysvětlit rozumě. Nechce se mi tu rozjíždět nějaký hádku. ,,Ay, prosím, pokus se mě pochopit. Je devět hodin a za pár hodin si potřebuju něco dát a pokud to nedostanu, tak mi bude hodně zle." Chvíli jsem se na sebe dívali, ale pak dodala. ,,Posloucháš se vůbec?" ,,Ay, já to opravdu potřebuju. Snažím se ti to tu normálně vysvětlit."