Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

2.Part Nechte ho!

Ráno jsem vzbudil nad míru zpokojený. Bylo mi teplíčko a objímal jsem něco měkkého. Udělal jsem si z toho polštářek. Myslel jsem si, že je to Tady, protože ho takle objímám každé ráno.

  Konečně jsem začínal vnímat okolí a pěkně se lekl. Můj 'polštářek' byl Yuu a to teplo bylo, protože mě objímal. Vypadalo to, že spí, ale když jsem ráno usínal, tak šel přeci do jiné místnosti.

Rychle jsem ho od sebe odstrčil a vyjekl. Jak jsem s sebou cukl, tak jsem se dostal na okraj postele a spadl dolů. Pěkně jsem se praštil. Tím jekotem jsem vzbudil Yuua a ten se mi začal smát. Podal mi ruku, že mě zvedne, ale já ji odmítl.

,,Nesahej na mě úchyle!" Začal se smát ještě víc a proti mé vůli mě zvedl a hodil pod něj na postel. ,,Já a úchyl? Já nevím, kdo mě tu před hodinou chytl a přitáhl si mě do postele. Nebo třebas, kdo mě povýšil z člověka na polštář. Kdo je tu tedy úchyl?"

Koukal jsem na něj vytřeštěnýma očima. Až teprve teď mi došla situace, ve které jsem. On je nademnou a já podním. A jakoby to všechno nestačilo, tak měl na sobě jen volnější kraťasy. Moje tváře začali nabírat červenou barvu a já rychle skryl svůj obličej pod dlaně. ,,Tak vstávej už, udělal jsem snídani. Doufám, že jíš palačinky a mléko...na to se snad ptát nemusím a oblečení máš vedle postele, je vypraný."

Rozzářili se mi oči, rychle jsem se převlékl a já za ním hned běžel. Posadil jsem se ke stolu a Yuu přinesl palačinky s ovocem, čokoládou, šlehačkou a mléko. Mlsně jsem se olízl a hned se do toho pustil. ,,Je to báječný!" Řekl jsem mezi jezením. Yuu se jen zasmál a vzal si taky porci. Za chvíli už nic nezbylo a já měl už plný žaludek. ,,Děkuji bylo to báječbé."

Nakonec jsem vypil mléko a pomohl mu umýt nádobí i přes jeho nesouhlas. Když jsme doumyli nádobí, tak jsem šel je dveřím, že už půjdu. Nemůžu ho otravovat. Než jsem stihl vyjít ze dveře, tak je Yuu přišel a zastavil mě.

,,Ty už jdeš?" Byl dost překvapený. ,,Jo, už jsem tě obtěžoval víc než dost, tak radši půjdu." Řekl jsem s úsměvem a čekal na jeho odpověď. ,,Vidíš, když se usmíváš, tak ti to sluší mnohem víc. A mě tu vůbec neotravuješ, naopak jsem rád, že jsi tu. Nemám často návštěvy." Nějak jsem nevěděl, co říct. ,,Děkuji za pomoc, já už půjdu." Otočil jsem se a vyšel z domu.

Porozlédl jsem se po okolí a zjistil jsem, že jsem jenom kousek od kina. Aspoň vím, kde jsem a ano domů to nemám daleko. Šel jsem pomalu a akorát jsem procházel uličkou za kinem. Slyšel jsem něčí křik, tak jsem se ohlédl.

Narazil jsem na Rina. Mlátil tak nějakého kluka. Ten klučina volal o pomoc, ale on mu jen zavázal pusu a začal ho bít. Opravdu nerad vidím někoho jiného na svém místě, tak jsem vylezl z rohu a zařval na něj.

,,Rine nech ho být."  Rin se na mě otočil a na obličeji se mu objevil ďábelský úšklebek. Hodil toho kluka na zem a šel ke mě. Já tomu klukovi hned naznačil, abych zdrhal a on poslechl. Když ke mě Rin přišel, tak mi chtěl dát pěstí, ale já se vyhnul a začal utíkat. Na to Rin zareagoval rychleji, podkosil mi nohy a já spadl na zem. Praštil jsem se o nejakou bednu a udělal si na tváří škrábanec

,,Vstávej zrůdo!" Vzal mě za ruku a škubl se mnou. Kopl mě do břicha a já se skácel na zem. ,,Děle vstávej! ZRŮDO!" Byl připravejnej do mě znova kopnout, ale někdo ho zastavil a shodil na zem. Slyšel jsem jak se povalily popelnice.

,,Nishi jsi v pořádku?!" Vykulil jsem oči a měl otevřenou pusu. ,,Yuu!!" Otočil se na Rina a šel k němu. Ten se proti němu vrhl, ale Yuu ho zastavil a hodil ho zpátky na zem. Vzal ho za mikinu a praštil ho do obličeje. ,,Ty už na něj nesáhneš. Ještě jednou tě uvidím u něj, tak dopadneš hůř!" Ještě jednou ho praštil a pak přišel ke mě.