Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

31. Vše od znova

Ten kluk začal něco křikčet a mě z něj třeštila hlava. Během chvíle přišli doktoři a začali mě obskakovat. ,,Jsme velmi rádi, že jste se už probudil Yuu, spal jste měsíc a půl. Váš kamarád vás sem chodil navštěvovat den, co den. Musíte na něj být hrdý." Kamarád? Jaký? ,,Promiňte, aleee...o kom to mluvíte?" Optal jsem se jich a oni na mě koukali. ,,Ten, co tu byl předtím...vy..jste ho nepoznal?" Zavrtěl jsem hlavou. ,,Toho kluka jsem v životě neviděl. Musíte si mě s někým plést." Přemýšlel jsem, ale nikoho mi nepřipomínal. ,,Ten kluk má amnesii. A dost velkou..." Něco si dál povídali a pak odešli. To bylo divné. Kdo byl ten kluk? Že by si mě s někým splést? Jinak...si to neumím vysvětlil.

Když se k Yuuovi nahrnuli doktoři, tak mě jedna ze sester odvedla na chodbu, aby jsem jim tam nepřekážel. Chvíli jsem nedočkavě přešlapoval na místě a nakukoval dovnitř, ale nic jsem neviděl. Pak všichni vyšli z místnosti a já jsem k nim doběhl a ptal se je na nějaké podrobnosti, jestli je v pořád a tak. ,,Je nám líto, ale pan Takashi má zjevně amnesii a budeme ho muset ještě vyšetřit, jak moc velkou, ale zdá se, že velká je dost." Zalapal jsem po dechu a jen pokýval. Hned jsem se rozešel za Yuuem do pokoje a zastavil jsem se u dveří. Oba jsem se na sebe dívali a já nakonec přistoupil až k jeho posteli. ,,Y-Yuu... Moc jsi mi chyběl..." Do očí se mi vlily slzy a já se natáhl po jeho ruce, ale on ji dal pryč. ,,Yuu?" Podíval jsem se na něj a on si mě změřil pohledem. ,,Kdo jako jsi?" Zatemnilo se mi před očima a pohlédl na něj, ale to se mi už slzy kutálely po tvářích. ,,Nishi...Tvůj Kocourek..." Nechal jsem si přivolat ouška a ocásek a on se na mě zděšeně podíval. ,,Co... to kurva?!" Poodstoupil jsem od postele a chvíli se na něj díval. Pak jsem se rozběhl s pláčem z pokoje a sedl si na chodbu na sedačku. Na konci chodby jsem viděl přicházet Ay a Akiho.

Ten kluk byl kurva divnej. Měl ještě uši s ocas a nazval ho "Mým  Kocourek"...nemám rád kočky. Všude jsou chlupy a ani tě to neochrání. A takovej vychrtlina. Nechápal jsem ho. Musel si mě s někým splést. A to dost. Za chvíli přišla doktorka a dala mi prášky. Poděkoval jsem jí a vzal si do ruky mobil. Napsal jsem zprávu bráchovi, aby zvedl ten jeho zadek a přijel si pro mě. Během chvíle mi přišla zpráva, ať si naseru. To je tak, když se máte s bráchou rádi. Ptal jsem se doktorů, jestli by mě dneska mohli pustit, ale nelíbilo se jim to. Kašlu na něj, jdu dneska domů. Pomalu jsem se zvedl a začal si balit věci. Když jsem si to sbalil, tak jsem se převlékl do normálu. Pomalu jsem se vyplížil z pokoje a potom i ven. Konečně svoboda. Žádný prachy jsem u sebe neměl, takže jsem domů šel pěšky, díky brácha, až tě uvidím, tak tě nakopu. Jakmile jsem dorazil domů, tak jsem si šel dát sprchu, aby jsem ze sebe smyl ten zápach. Když jsem byl spokojenej, tak jsem si šel zapnout telku a čučel na ní. Ta nemocnice byla strašná. A ten kluk...divnej. Dost divnej.

Přišla ke mě Ay s úsměvem a hned se mě začala ptát. ,,Nishi! Kde je? Jak mu je?" Aki nakoukl do pokoje, ale pak se obrátil na mě. ,,Kam šel?" Podíval jsem se na něj s ubrečenýma očka a odpověděl. ,,Odešel." Fňuknul jsem s Ay mě chytla za ramena. ,,Kam šel? A proč brečíš?!" Otřela mi slzy a já jsem se jí vrhl do náruče. ,,Pryč... On neví, kdo jsem!" ,,Cože?!" Řekli jednohlasně a já se znova rozbrečel. ,,A-a-a když jsem řekl, že jsem jeho Nishi...Kocourek a ukázal mu uši a ocas, tak se na mě znechuceně podíval a já utekl sem." Ayee mě pevně objala a hladila po zádech. ,,Nishi, to bude dobrý. Uvidíš. Určitě byl zmatený, když byl v bezvědomí takovou dobu, určitě se všechno spraví a bude jako dřív." Začala mě utěšovat, zatím co Aki mluvil s doktorem, který má na starosti Yuua. Oznámil mu stejně, jako mě, že má Yuu amnesii a taky, že neví kam šel. Prý tu měl nějakou chvíli ještě zůstat.

Nishi byl celý zničený...nepřestal brečet. Přešel jsem k němu a objal ho. Objetí mi oplatil a brečel mi do ramene. ,,Neboj se, bude to v pořádku." Uklidňoval jsem ho a poplácal po zádíčkách. ,,Ayee...m-můžeme...d-d-domu?" Řekl ubrečeným hlasem a objal mě silně. ,,Půjdeme, pojď Aki." Nishi jsem vzal kolem pasu a nesl do auta. Musí být celý zničený. Jakmile jsem ho položil do auta, tak usnul. ,,Je mi ho strašně moc líto, Amnesia...to by mě ani v nejhorším snu nenapadlo." Mě taky ne J.J. Přijeli jsme domů a já zase nesl Nishiho do pokoje, aby si odpočinul. Když jsem ho položil na postel, tak si mě k sobě přitáhl zpět a nehodlal mě pustit. ,,A-Aki...p-proč...se to...s-stalo?"