Story Belieber

Třicet osm

Zbívajících pár dní do konce týdne, uběhli jako voda. Dnes byl den, kdy se vrací Justin. Těšila jsem se na něj, jako blázen. Včera večer mi volal a omluvil se, že mi neodepsal. Pak se omlouval za to, co v opilosti řekl. Chvíli jsme si povídali on pak musel už jít. Nevím v kolik přijede, ale myslím, že to je celkem jedno, já budu otročit v práci. Možná by to Kathy mohla vzít za mě. Ne to je blbost. I kdyby jí to nevadilo, co by jistě nevadilo, pořád tu je Ryan a jeho dozor a přísnost. 

Nepustil by mě.

Neřekla jsem Justinovi, že máme brigádu, neřekla jsem mu to o Sally, neřekla jsem mu ani to, že jsme se s Kat vloupaly do cizího domu, ale našli tam spoustu zajímavých věcí.

To všechno mu budu muset říct, až přijede. Protože by se to nejspíš dozvěděl od někoho jiného a to by nebylo zrovna dobré.

,,Nad čím přemýšlíš? Máš málo práce, že ti myšlenky ubíhají na jiné věci?" Ryanův otravný hlas mě vrátil do reality.

Ne, vážně. Napřed jsem si myslela, že je v pohodě, je to přece kámoš Justina. Jenže teď opravdu nechápu, jak to s ním Justin aspol. můžou vydržet. Taky jsem nechápala Kathy. Zdálo se, že se do nej zase zabouchla. No má šanci. Pořád větší než Vicky.

,,Nad ničím" odsekla jsem.

,,Kecá, myslí na JayBeeho" smála se Kathy.

,,Zavři tu svoji pusinku" ušklíbla jsem se na ni, přátelsky.

,,Heh, já vím, že se dneska vrací a ty se ho nemůžeš dočkat, ale jsi v práci. Kroť své myšlenky jak si to támnle někde rozdáváte na oslavení jeho příjezdu"

,,CO?! No dovol, Ryane za co mě máš" nafoukla jsem tváře.

,,Za urážlivku. Ne, kecám. Ale soustřeď se na práci, ano?"

Koukla jsem se na mobil, jestli mi nepřišla zpráva.

,,A mobil je v pracovní době zakázaný, tak ho ukliď, jestli o něj nechceš přijít" zdůraznil s úsměvěm.

,,Sakra Ryane. To jsme ve škole nebo co?" začínala jsem být naštvaná. On je strašný otrava.

,,Ne, ale normálně v práci to máš taky zakázaný" sdělil mi z kamenným face-em a odešel.

,,Co má sakra za problém?" prskala jsem jak kočka.

,,Klid zlato, ano?" objala mě se smíchem Kathy kolem ramen.

Z POHLEDU JUSTINA

Letadlo už přistávalo na letišti v L.A. 

Tolik jsem se na ni těšil. 

Mamka s bráchou odlétejí až zítra. Mamka se tam potkala s dávnou kamarádkou a jejím malým synem, proto u nich přes noc zůstávají a sem dorazí až zítra.

Nijak mi to moc nevadilo. Je potřeba aby se odreagovala od myšlenek na Jazzy.

Po pěti minutách konečně bezpečněě stálo a my mohli vystoupit. V hale jsem počkal na svoje zavazadla a odcházel pryč.

Venku na mě čekalo auto s řidičem.

Hodil jsem věci do kufru a nasedl. Pokynul jsem řidiči a ten vyjel.

Tak moc jsem se na ni těšil. Ten týden bez ní, byl jako věčnost. Nebyl den, kdybych na ni nemyslel. 

Cítil jsem se tak sám. Bez jejích dotyků a přítomnosti.