Story Belieber

Čtyřicet

,,Co jsi mi to teda chtěla říci?" Justin se opřel o dřevěné zábradlí na dřevěném širokém můstku, obloukového tvaru. Pod námi protékala klidná říčka a plazila se po velkých kamenech, umístěny v korytě jak lentillky ve zmrzlině. (nic jiného mě nyní nenapadalo:DD ) 

Nrvózně jsem sledovala jistě ledovou vodu, s tím, že teď už musím s pravdou ven.

,,No.. Víš.. Kde bych jen začala. " povzdychla jsem si.
Justin se na mě pozorně hleděl. Byli jsme na druhé straně parku, kus od Adamsova jezera. Bylo léto, ale mě bylo chladno. Vlnka narazila do kamenu a kapky ohodili mé nahá ramena. Otřásla jsem se, jak se ta ledová zima do mě zabodla. Jindy by to snad bylo i příjemně osvěžující, ale né teď.

Justi si ovázal mikinu, co měl kolem pasu a podal mi jí. Tolik důvěry, co byla v jeho očí, když jsem si mikinu převzala, jsem ještě neviděla. 
Musím mu t říct.

,,Takže.. Začněme se Sally.. Když jsme ji v centru našly, tvrdila, že jí je devět. Pak taky řekla, že se jmenuje Sally. Měla tmavě hnědé tmavy a hnědé oči. Vzaly jsme ji na policii. Jenže jí nikdo nehledal. Nic. Byla vyděšená. Vzaly jsme ji k Susan a tam zůstala. Policie nám měla dát vědět, pokud se někdo ozve. Nikdo se neozval. Tak byla u nás. Postupně nám ale přišlo pár věcí divné. A célé to bylo podeřelé. Zjistily jsme, že má nejdnou modré oči. A tvamě hnědá se jí omývala. Ty vlasy měla nabarvené. Přišly jsme na to, že měla čočky. Dvoje. Pod těma modrýma pak měla svoje, hnědé. Takže mě dvoje čočky, hnědé a modré. Nechápaly jsme. Pak jsi přišel ty a vyprávění o tvojí pohřešované sestřičce. Jazzy. Napřed jsem to nechápala. Ale pak to začalo zapadat. Našla jsem pár týdnů staré noviny s článkem o Jazzy. Začínala jsem mít čímdál větší podezření. Pak jsem se seznámila s tvým tátou. Řekla jsem mu svojí teorii. To, že Sally, jak se nám představila, je ve skutečnosti Jazzy. Šel k nám. Poznal ji. A ona poznala jeho. Potom.. Jak je vedle nás ten dům. S Kathy jsme měly pocit, že nás pořád někdo pozoruje. A taky, že jo. Nějaký chlap sledoval náš dům, dalekohledem. Když odjel... Vloupaly jsme se do jeho domu. Vím, že to je hloupý, ale zjistily jsme tolik důležitých věcí! Třeba to, že pracuje jako advokát.. Ale ve skutečnosti je něco jinýho. Jeho hlavní obor.. Je.. Nevím, přesně co.. ale jede v něčem hnusnym. A má to co do činění s Jazzy. V jedné menší místnosti má stůl, nástěnku, poličky a truhlu. V té truhle.. Byly tam obálky a papíry.A na nich.. Byli tam jména dětí d pěti do deseti let. Bylo tam pohlaví, věk, barva vlasů, očí a takovéhle věci.. A vždy jedna věta. 'Objednávka tohoto případu vyřešena'  A v každé obálce fotky toho dítěte a dva tisíce dolarů. Jenom u Jazzy to bylo  jiné. Její papíry a obálka byla na stole. A ta poslední věta byla jiná. Bylo tam, 'Objednávka tohoto případu pozastavena! Náhlé kompikace zboží'
Vůbec jsme nechápaly, co to má znamenat. Ten muž, měl záznamy tolika dětí.. A ta věta je přímo depromující. Nevím co s nimi dělají... Ale jedno vím jistě. S Jazzy se jim to nějak zkomplikovalo a ona je ve velkém nebezpečí. Musíme přijít  na to, co to všechno znamená. A co dělají s těmi dětmi. Je to špinavý kšeft. Dostává za to zaplaceno. Musíme to vyřešit. Celé jsem to nafotila, fotky jsou v Kathyně počítači"

Konec mé dlouhé řeči.

Justin na mě zděšeně civěl. Vytřeštěné oči, pootevřená ústa.

,,Jak..Tohle.. Bože.." nemohl se vyjádřit.
,,Jazzy je naživu? Ona je v pořádku? Ona je u vás?" vychrlil.

,,Ano.. Byla tam celou dobu, co se pohřešovala.. Jenže my jsme o ní nic nevěděly.. Kdyby jí viděl někdo kdo jí zná, jistě by jí poznal. Tak jako Jeremy, tvůj táta. Jenže to bylo až po jaké době"

 ,,Hlavní je, že je v pořádku a bezpečí. A že se jí nic nestalo" Usmíval se. 
Vypadal tak šťastně. 

,,Až se tohle dozví mamka, myslím, že jí to položí. Byla díky tomu nějakou dobu v neustálém stresu. Ani si nedokážeš představit, co prožívala.." vydechl.