Story Belieber

Čtyřicet pět

Posnídaly jsme Susaniny vynikající palačinky s nutelou. Miluji tohle jídlo, bude mi to doma chybět. 

Všechno tady mi bude chybět. 

Kathy oznámila, že se půjde projít s Usherem, mě bylo jasné, že chce nenápadně navštívit Ryana, a já se odebrala k nám do pokoje, abych se nějak zkontaktovala s Justinem.

Vytočila jsem jeho číslo a přiložila mobil k uchu. Telefon chvíli vyzváněl ale po chvíli se ozval jeho nádherný hlas.

,,Haló?" řekl.

Musela jsem se v duchu zasmát.

,,Tady pohřební služba.Dnes je důležitý den, kdy umřou  srdce dvou odloučených srdcí, rezervujte si naši rakev" zavtipkovala jsem s vážným hlasem.

,,Oh jistě. Moje srdce odumře jen co mi zmizíš v poslední zatáčce" pronesl Justin nadmíru herecky a já zapřemýšlela nad tím, proč zvolil zpěv a nešel radši na nějakou hereckou. Myslím, že i jako slvaný a úžasný herec, by byl úspěšný.

,,To mi je líto. Opravdu. Máš ještě  zájem vidět objekt své blízké smrti?" zeptala jsem se s potlačovaným smíchem.

,,Um..Budu o tom přemýšlet.Mhhmmm...Hmmm..Myslím, že ještě jednou to přežiju" ujistil mě.

Domluvili jsme se kdy a kde a já zavěsila

Můj úsměv na tváři vystřídali slzy, protože to všechno končí. Bylo mi strašně a byla jsem rozhodnutá, že tyto poslední chvíle na dlouhou dobu, si s Justinem užiju.

Sešli jsme se v parku u Adamsova jezera, na lavičce pod rozložitým stromem, tak jako tenkrát, den po koncertu, když se mnou chtěl mluvit o Sally a vlastně i své zmizelé sestřice..Tam kde to všechno začalo.

Když jsem se tam blížila, byla jsem lehce nervózní. Nemohla jsem uvěřit, že to je naposledy. Teda naposledy na nejbližší dobu.

Už tam byl.

Viděla jsem ho.

Seděl na lavičce tak jako tenkrát.

Úplně stejný póza.

Opřený, paže na opěradlu, takov pololeh polosed, nody od sebe..

Na sobě měl černou mikinu a kapuci. Kšiltovku, na krku přívěsek kříže a džíny. A sluneční brýle.

Lehce jsem se kousla do rtu, tolik mě jen ten pohled na něj vzrušoval. 

A náhle jsem se rozhodla, že se s ním rozloučím se vším všudy.

Normálně by mě to šokovalo ale já se už rohodla.

Myslím, že on doma má jistě nějaké kondomy. S tím nebude problém.

Uviděl mě a vztal. Chvíli jsme jen tak naproti sobě stáli a mlčeli. Potom jsem se ocitla v jeho vřelém objetí.

,,Zůstaň.." zašeptal a potlačoval slzy, bylo to jasné z jeho hlasu.

Tak ráda bych mu to splnila. Jenže to nejde.

 ,,Nejde to.." řekla jsem třesoucím se hlasem.

,,Potřebuji tě tady. Nesmíš mě opustit" opakoval a vypadal zoufale.

,,Taky tě potřebuji. Ale ty budeš jezdit po koncertech. Neměl by jsi na mě čas"

,,Udělal bych si ho. Věř mi.."

,,Veřím ti. Ale já musím do školy. "

..Já vím.." vzdychl a uchopil mě za ruce.

,,Kam by jsi chtěla jít?" zeptal se.