Stříbřité kroky měsíce

Pouť hledatele - Sonet básníkovi

Úplně první a nová básnička této sbírky...

Ač sonetem zdaleka není psána...

Z vřesovitých rosolišť kapradin matně vyhlížeje,
já hledám studnu plnou vody,
která vlila mi za sucha tuhle myšlenku.
A přenesla ji okolím.

Já hledám perly básníka, jež nakreslil by mi růže.
Hledám ztráceje se tam, kde světlo nezřím,
jemné paprsky vzletné.

A nahoře v oblacích,
podlomená svými činy,
hledám zpěv, který zní šťastně,
hledám pohled na zeleň, co není.

Já hledám zrnko radosti,
tam, co smutek se stýká se slzou,
hledám krásu v ošklivosti,
kdy najdu v dlani minci u srdéčka,
tančící při pohledu k myšlence na tebe,
můj básníku.

Hledám slunce, mezi dnem i nocí,
kdy jako jemná čára vpouští se tam,
aby vypadalo jako karmínový průvan,
ženoucí se lehce ke slávě.

Já hledám život na hřbitově mezi hroby,
hledám ve zkalené vodě ploutve,
snažím se nelámat si s tím hlavu,
když myslím u toho vždycky na tebe.

Já hledám vůni lesů,
hledám ztracený hlas němých,
chci promluvit k hluchým, aby slyšeli,
ukázat slepci jeho hůl.

Já hledám ztráceje naděje sama,
ty skryté poslední verše,
a básníka, který je napsal,
a do hlíny prsty nakreslil srdce.

A pod ním mé jméno.

Hledám možná sen.
Hledám lásku smyšleného.

Ale kdykoli si sednu na kameny u vody,
hledám svůj odraz tam,
kde těžký kámen dotknul se nemile hladiny,
a pro ticho z větru v ovzduší z pavučin stojím hledaje
západ slunce tam, kde ráno září vycházeje.

Hledám tebe, můj básníku milý,
to tys mne zaskočil.

Já hledám jednu hvězdu celé galaxie,
hledám v květech rostlin kořeny.