Ani ne tak při smyslech, jako...
Chvějící se vzduch plaše pobíhá kolem,
je to pořád dokola, stále stejné,
a já zkouším zachytit to znova,
sevřít vášnivý květ v dlaních.
Dala bych si ji zase.....
sladčí, než čerstvé černé borůvky,
kyselejší než rybíz běloskvoucí,
chutná jako to nejlepší na světě,
milionkrát zakousnutá....
A vzduch proběhl s její vůní!
Víš, chci se opět pohroužit do sebe,
jako tehdy,
jako dnes,
jako zítra....
Nezáleží na čase, ale na tobě...
lásko...
Na tom, proč jsi mezi lidmi.
Necelá.
Rozčeřená...
po doušcích.
K ochutnání.
V myšlenkách s nesmyslnou náplní.
ČTEŠ
Stříbřité kroky měsíce
PuisiPonořme se do zvučivých světel tichých vzlyků měsíce. Nechme jeho slzy, ať nám zašeptají smysl nejtmavšího přání černé noci a všechna tajemství smrti padlých hvězd. Ach, ten měsíc, už je tak starý! Je to pán našich snů v sladkosti blaženého spánku...
